„Relativně malý obor svým rozsahem v těle, ale velký svým dopadem na zdraví člověka,“ upřesňuje Pacík. Po oddělení se jedenapadesátiletý šéf kliniky prochází v časných ranních hodinách. Lékaři a sestry na noční službě se musí smířit s tím, že svého přednostu mohou v nemocnici spatřit už po čtvrté hodině ranní. Sám tak ví vše o každém nemocném na klinice, u podřízených platí za pedanta.

„Od půl páté do šesti si stihnu projít všechny operační protokoly a chorobopisy,“ přiznává přednosta. Když je mimo kliniku, očekává ráno mailem zprávu od lékaře, který měl noční službu, a večer mu vedoucí oddělení stejným způsobem hlásí, co se na operačních sálech i odděleních dělo.

Za slupkou přísného šéfa, odborníka a profesora s vědeckým titulem se skrývá disk〜žokej ze studentských let na brněnské medicíně a otec tří dcer. Dvě jsou jednovaječná dvojčata. „Jsou kapitolou samy pro sebe, stejný genom. Člověk by někdy nevěřil,“ představuje část rodiny Pacík.

Po absolvování lékařské fakulty se chtěl stát chirurgem. V urologii ale spojil dohromady jak část chirurgickou, tak část léčby neoperační. „V posledních dvaceti letech se v urologii nejvíce podepsaly moderní trendy medicíny, jako méně invazivní zákroky při drcení močových kamenů,“ tvrdí Pacík. Změny ho baví a snaží se je i za cenu nákupu několikamilionových přístrojů zavádět do brněnské fakultní nemocnice.

Na vyšetřeních se setkává spíše s muži. „Urologie léčí problémy močových cest u žen a mužů a pohlavních cest u mužů. Ženy mají gynekologa, muži urologa. Jenže muži nejsou zaměřeni na prevenci a požár často hasí pozdě,“ vysvětluje.

Razí heslo, že lepší je učit se od kováře než od kovaříčka. Několikrát do roka proto jezdí na mezinárodní kongresy a zjišťuje, co vše je v urologii nové. Mezi jeho zatím poslední cesty patří konference v Singapuru a Orlandu. A do Brna pak přiváží světové odborníky. „Jsou z naší univerzitní nemocnice nadšeni. Vidí budovu nemocnice a řeknou obdivné hm, uvidí oddělení a řeknou hm znovu. A chválí,“ dodává Pacík.