Jmenuji se Bond. James Bond. Okouzlené dívky padají do mdlob. A teď jinak. Vítámvás. Děkuji, odtuší zmatená slečna. Zač? Táže se muž jménem Vítámvás. Zmatek narůstá… Zvláštní, podivná, někdy legrační až směšná jména jsou v každém telefonním seznamu. I v těch na jihu Moravy. Jejich nositelé často ani neznají původ svých jmen a vyrovnávají se s nimi různě.

Jako zdvořilý člověk působí na každého nově příchozího při představování historik boskovického muzea Petr Vítámvás. Občas ale musí zdvořilost stranou, to když lidé komolí jeho jméno. Některá přeřeknutí už pustil z hlavy, na jiná ale s úsměvem vzpomíná.
„Často lidé přemýšlí, jak to skloňovat. Dokonce jsem se setkal s tím, že mé příjmení rozdělili na Vítám Vás – i to druhé „vé“ bylo velké. Když mě však představoval hrabě Bedřich Mensdorff-Pouilly své družce, ta velmi elegantně reagovala na moje příjmení s tím, že to zní jako konverzace,“ říká Vítámvás.

Jeho příjmení patří k těm vzácným, která pocházejí z celých vět. „Taková příjmení vznikala buď kvůli nějaké příhodě, která se tomu člověku stala, nebo kvůli rčení, kterým byl proslulý,“ vysvětluje autor knížky Jména tajemství zbavená aneb Příjmení pod mikroskopem Vladimír Mates.

Některá jména se pro jejich nositele stávají celoživotním traumatem. Mezi takové ale rozhodně nepatří Miloš Kundelius ze Ždánic u Kyjova. „Nikdy jsem se nesetkal s negativními reakcemi okolí. Ani jako dítě. V té době mě spíše zajímalo, odkud jméno pochází a co znamená. Zjistil jsem, že má původ v severských zemích, pravděpodobně ve Švédsku,“ svěřil se Kundelius. Podobnost jména s často používaným českým pejorativem se prý proto nikdy nestala podnětem k narážkám známých.

Zastírání a omyly

Podle Vladimíra Matesa však tato podobnost není čistě náhodná. „Jméno Kundelius je klasickým příkladem příjmení, kde se lidé snažili zastřít vulgární význam jména latinskou koncovkou. To bylo populární v šestnáctém století v dobách renesance a humanismu v českých zemích,“ myslí si Mates a dodává, že takovým způsobem, připojením latinské koncovky, vznikla například jména Mathesius nebo Melantrich.

Naopak příjmení Píč nemá podle Matesa s českým vulgarismem nic společného. „To je omyl, špatné pochopení němčiny. Vzniklo to z německého Pitch, což je domácké pojmenování pro Petra. U nás to kvůli podobnosti lidé špatně pochopili a přidali ještě dlouhé ‚í’,“ vysvětluje Mates.
Jmen s kuriozním nádechem je dost. V Blansku například bydlí Igor Kakáč. Šourkové jsou hodně rozšíření hlavně v Čechách. Šoustalů je několik i v Brně a okolí.

Neobvyklá jména

Přesto si v dnešní době nechá měnit příjmení jen málokdo. Podle vedoucí matriky městské části Brno-střed Markéty Tintěrové se lidé naučí žít i s nezvyklým nebo dokonce hanlivým příjmením. „Přijde jim to normální. Už si ani nepamatuji, kdo si naposled měnil příjmení kvůli tomu, že je hanlivé nebo že se mu nelíbí,“ marně pátrá v paměti Tintěrová.

Havel jako Havel

Potíže ale mohou mít i lidé s „normálním“ jménem. Zdánlivě neškodné se mohlo před lety zdát například příjmení Havel. Václav Havel z brněnských Kohoutovic si však díky němu užil dost prazvláštní pozornosti. „Když byl pan prezident zvolený poprvé, celý den u nás vyzváněl telefon. Myslím, že to bylo z legrace, ale lidi stále blahopřáli ke zvolení, přáli štěstí a zdraví. Večer jsem to už nevydržel a telefon odpojil,“ vzpomíná vrstevník prvního českého prezidenta.

Shoda jmen ho ale potrápila ještě jednou. „Když jsem onemocněl a museli mi volat záchranku, přijely tři sanitky a dokonce i policie. Bylo to jak na manévrech. Ležel jsem pak v nemocnici a pořád se na mě chodili dívat lidi. Natahovali krky a chtěli vidět pana prezidenta,“ směje se Václav Havel.

Jazykovědec a autor populární knihy Jména tajemství zbavená Vladimír Mates říká:

Nejčastější? V Brně je to Svoboda

Příjmení nevznikla. Byla nařízena císařským patentem za Josefa II. To říká jazykovědec Vladimír Mates, který už dlouho přibližuje lidem svou vášeň – vznik a vývoj českých příjmení.

Proč Josef II. příjmení nařídil? To předtím žádná nebyla?

Od čtrnáctého století si šlechta, a pak i měšťané a svobodní sedláci dávali rodová jména. Lidé si však říkali všelijak a úřady to mátlo. Dědičnost a neměnnost příjmení proto nařídily v roce 1786. Úředníci chtěli jasně označit lidi, například pro lehčí vybírání daní.

Neměnnost zachovala v příjmeních starší pravopis. U jakých jmen?

Zachoval se pravopis z 19. století. Příkladem může být příjmení Aujezský. Dvojhláska ,au‘ se četla jako ,ou‘ a nakonec se z ní stalo ,ú‘. Jméno vzniklo podle místa původu: újezd. Nebo Girsa je vlastně Jirsa, protože tenkrát se ,j‘ psalo jako ,g‘.

Z čeho příjmení vznikala nejčastěji?

Až ve třetině případů to bylo z křestních jmen. Kolik různých podob je jen ze jména Jakub. Co se týče nejčastějšího příjmení, tak například v Brně to překvapivě není Novák. Prolezl jsem kdysi brněnský telefonní seznam a tam je nejvíce Svobodů.

Kolik vlastně existuje v Česku příjmení?

Víc než sto tisíc. A nejvíc, asi třináct procent, jich začíná na písmeno ,k‘.

Existují příjmení, která si špatně vysvětlujeme?

Je jich mnoho. Například Zátopek. To nemá nic společného s vodou. Je to jméno pro člověka, který nemírně pil a utopil se v alkoholu. A Doležal je zase jméno pro lenocha.

Je nějaké typicky brněnské nebo moravské příjmení?

Ne, ale existovalo jméno, které v Čechách znělo Kepka a na Moravě Kepák. Označovalo pohlaví, v Čechách ženské a na Moravě mužské. Bůhvíproč. Je to přinejmenším zapeklité. Dokonce jsem v jižních Čechách v katovské knize ze šestnáctého století našel i jméno Ližkepek.

Televizním jménům odzvonilo

Rok 1250, Meziles. Rok 1450, Hubert. Rok 1950, Boris a 2000, Armando. Křestní jména na rozdíl od příjmení podléhají módním vlnám. Ale dokážou člověku zatopit úplně stejně.

Jitra Svobodová má se svým jménem odjakživa problémy. „Pokud někam napíšu Jitra a písmeno ,r‘ vyloženě nepodtrhnu, běžně mi to mění na Jitka. Lidi vůbec nenapadne, že by mohlo takové jméno existovat. Museli mi kvůli chybě dávat dokonce i nový pas,“ svěřuje se ředitelka mateřské školy v Kloboukách u Brna.

Zvláštní jméno má po mamince, která pochází z Podivína na Břeclavsku. „Jsem za to ale ráda. Když lidem vysvětluji, že se tak opravdu jmenuji, jejich reakce jsou pozitivní,“ říká. Mrzí ji jen, že jméno Jitra nedala i své dceři. U Svobodů vyhrála Zuzana, protože manžel je fanda do country.

Některá jména, která znějí zvláštně, jsou přitom jen zapomenutá. Jako například Mečislav. „To jméno měl i můj tatínek. Předává se v rodině,“ prozrazuje Mečislav Potůček z Brna. A možná už pěkně dlouho. Mečislav, stejně jako například Budivoj, bylo jméno oblíbené mezi šlechtou již před rokem 1300.

V padesátých letech dvacátého století byla v módě ruská jména jako Boris nebo Jelena. Traduje se i jméno Pětiletka. Podle Markéty Tintěrové z brněnské matriky teď žádná módní vlna nehrozí. „Rozhodně ne jako před deseti lety, kdy řádily argentinské telenovely a americké seriály,“ připomíná malé Esmeraldy, Pamely a Brandony. „Dává se klasika. Jen občas se vyskytnou zvláštnosti. U děvčat například Vivien nebo Grácie. U chlapců Kim, Kevin nebo Eliot. Extrémy pocházejí hlavně ze smíšených manželství. Objevují se tak jména německá, maďarská nebo africká. Například konžské Kynia nebo nigerijské Funmilayo,“ říká Tintěrová.

Letos na jihu Moravy zatím vedou Tereza a Jan. „A opět ožívají staročeská jména jako Anežka, Viktorie nebo Dorota,“ uvedla Milada Jonášová z Českého statistického úřadu.