Na své nocoviště u Přísnotic a Židlochovic se každoročně slétají na den přesně. Patnáctého října. „Sleduji je už od roku 1975. Jen jednou přiletěli až sedmého listopadu, to pak byla krutá zima,“ poznamenal vedoucí brněnského Ptačího centra Zdeněk Machař.

Havrani na Brněnsko přilétají ze severu Ruska. Dají se podle nich prý natahovat i hodinky. „Během roku hnízdí v okolí řeky Moskvy. Čas příletu mají geneticky fixovaný, proto ta přesnost. Část hejna k nám ale přiletěla až začátkem listopadu, protože bylo tepleji,“ doplnil ornitolog Karel Hudec.

V okolí Židlochovic podle něj nocuje kolem padesáti tisíc černých ptáků. Lidé je tam jezdí sledovat. „Havrany se zabývám každou volnou chvilku. Chovají se jinak než drobní ptáci. Například vycítí možné nebezpečí. Když se stavěla křižovatka v Pisárkách, změnili trasu a stavbu oblétali až přes Královo pole,“ popisuje zkušenost s tajemnými ptáky milovnice havranů Stanislava Bártová.

Většina lidí ale havrany přes jejich schopnosti příliš v lásce nemá. „Občas je vnímám, ale jen z dálky, moc se k nim nepřibližuji. Nahání mi trochu strach,“ tvrdí Lucie Řeháková. Pro některé jsou symbolem temnoty a smrti. „Lidé si je pletou s krkavci. Ti byli až do devatenáctého století průvodci popravišť,“ myslí si ornitolog Hudec.

Přitom havrani lidem nijak neškodí a narozdíl od městských holubů nepřenášejí žádné choroby. „Přestože jsou to tažní ptáci, netýká se jich ani ptačí chřipka. Tu přenášejí vodní ptáci,“ vzkazuje ornitolog.

Přestože jsou havrani ostražití a chytří, každou zimu jich několik skončí v ptačím centru. „Havrani jsou nejčastěji terčem výrostků se vzduchovkami. Narozdíl od jiných ptáků totiž nemají problémy s překážkami, do ničeho nevrážejí,“ vysvětlil Machař.