Zkuste si hlasitě říhnout někde na veřejnosti. Třeba u večeře v restauraci. Velká část lidí vás jistě ohodnotí jako nevychovance.Pokud ale v hospodě při sledování fotbalu počastujete hráče tmavé pleti výrokem „co to ta negerská vopice dělá“, tak se vsadím, že reakcí okolí bude spíše souhlasné přitakání. V lepším případě trapné ticho.

Prostředí fotbalového lokálu je specifické. Stejně jako bouřící tribuna plná často opilých, rozvášněných fanoušků. Naposledy to předevčírem dokázal dav ve sparťanských barvách, který na Letné rasisticky urážel hostující hráče týmu z Monaka.

Pokolikáté se tato scéna na českých stadionech opakuje? A pokolikáté slyšíme stejná slova z klubů: je to jen malá skupina chuligánů, poškozující dobré jméno našich jinak slušných příznivců.

Bafuňáři vždy, často i rozhořčeně, odsoudí ty, kteří podle nich na jejich ochozy nepatří. Případně na začátku sezony vydají pár hesel proti rasismu a natočí reklamu, která ukazuje, že jsou afričtí hráči harmonickou součástí týmu. Tím vše zpravidla skončí. Při první další příležitosti se z tvrdého jádra znovu nesou nadávky a opičí pokřiky. A reakce? Matná či žádná.

A bude to pořád dokola. Nic se nezmění do doby, dokud po ostudných scénách, podobných těm, jaké předvedla část kotle Sparty v úterním večeru, nepřijdou jasné tresty. Takové, které klub pocítí.

Nechci se zařadit do skupiny moralistů označujících český národ za rasistický. Jsem ale přesvědčen, že značná část české společnosti je k projevům rasismu dlouhodobě vlažná, netečná.

Změnit to bude těžké a bude to trvat. Je to úkol hlavně pro klíčové tvůrce veřejného mínění, pro prezidenta, premiéra, v neposlední řadě i média. Svými postoji, výroky, kroky musí napomoci k vytvoření atmosféry, v níž se člověk urážející jiného kvůli barvě pleti dočká veřejného opovržení a odsouzení.