Praha už tradičně podporuje festival Prague Pride. Tedy setkání lidí, kteří mají jinou než většinovou sexuální orientaci a říkají si LGBT+ komunita. Přístup hlavního města je v ostrém kontrastu s maďarským. Tam byl nedávno schválen zákon, který přímo zakazuje „propagaci“ homosexuality mezi mladistvými a dětmi.Otázka tedy zní, zda má pravdu Praha, nebo Maďarsko, nebo je správné řešení někde uprostřed?

Maďarští konzervativci reagují na prudký vývoj posledních let. Mladí lidé v souladu s genderovou teorií vyžadují, aby si mohli vybírat pohlaví. Dělení na „muž“ a „žena“ je zapomenuto, sexuální a společenské role se zaměňují. Pro zastánce tradičních hodnot je tento trend více než znepokojivý. Vidí v něm hrozbu pro budoucnost lidstva. Pohlaví jsou podle nich jen dvě, ať už je stvořil Bůh či příroda. Tento názor zastávají i lidé, kteří nemají s konzervativní politikou nic společného. Ve „volbě“ sexuální orientace vidí cosi nepřirozeného a škodlivého.

Gayové, lesby, bisexuálové či transgender lidé mají u nás (a pohříchu i v Maďarsku) stejná práva jako heterosexuálové. Je jim na rozdíl od jiných zemí odepřen sňatek, ale registrované partnerství se od něj liší ze zákonného hlediska právě jen odlišným názvem.

Tak proč pořádat festivaly a slavnosti a proč to má ještě metropole tak okázale podporovat?

Námitky zastánců tradic nejsou liché, přesto se Praha chová rozumně.

Proč?

Nejen proto, že je hezké pomáhat těm, kdo se cítí slabší a odstrčení. Podporována je hlavně svoboda. Ač se to konzervativcům může zdát paradoxní, je prokazatelné, že rozvoj svobody vždy vedl ke zvyšování blahobytu, vzdělanosti a kultury celé společnosti. Čím víc je volnosti, tím méně je také důvodů k svárům a půtkám. Pokud tedy většina dopřává menšinám, co chtějí, dělá to i v dobrém slova smyslu sobecky.