Může však za to, že stavební zákon je špatný. Andrej Babiš ho chce změnit od samého počátku své politické kariéry. A ještě se mu to nepovedlo.

Smutný popěvek se opakuje dokola. O tom, že okruh je potřeba, nepochybuje nikdo. Kromě těch, kterým má vést za domem. Ti se obávají nepohodlí při stavbě a hluku, až bude dokončena. Šíří se legendy o vysychání studní a sesouvání svahů.

Zákon jim umožňuje mařit stavbu takřka donekonečna. Nakonec úřady povolí a přesunou za cenu vyšších nákladů chystanou silnici (nemusí to být jen okruh) někam do luk. To se rozčertí zelení a všichni samozvaní ochránci přírody. Jejich schopnost překazit obecně prospěšné věci je mnohem větší a zlomyslnější než u domkářů.

Tak se plány přesunou opět blíž k městu či ke vsi a začíná to nanovo. Usedlíci se bouří. Stavba se opožďuje.

Jak zelení, tak domkáři mají své pochopitelné zájmy. Mají právo je hlásat a prosazovat všemi legálními prostředky. Jenže právo dýchat jakž takž čistý vzduch a netrápit se v nekonečných frontách mají i ostatní. Těch, kterým nová silnice či dálnice prospěje, je mnohonásobně víc než těch, které obtěžuje.

Musí být někdo, kdo jednoznačně a v rozumném čase rozhodne. Jeden soudní výrok, s nímž nic nehne. Klidně nechť je ve prospěch nespokojené menšiny, ať mluví spravedlnost. Nekonečné průtahy jsou však nesnesitelné.