Ta zpráva působila jako aprílový žert. Jenže se to stalo v máji a protagonistka myslela svou akci smrtelně vážně. Mladá aktivistka vlastně nasadila svůj život, když na silnici zablokovala autobus a upozornila na problematiku klimatické změny. Prý chtěla blokovat dopravu jako takovou, ale světe, div se, osobní vozy ji jednoduše objely. Jen autobus s cestujícími zastavil. 

Jiný titulek než „Aktivistka v Mladé Boleslavi chtěla zachránit planetu. Vrhla se před ekoautobus“ jsme v redakci článku ani nemohli dát, vystihuje totiž vše. Žena při protestu narazila na veřejnou linku, na které navíc čerstvě jezdí autobus na plyn. A bezděky tak místo upozornění na problematiku klimatu odhalila, jak se to se zachraňováním čehokoli a prosazováním toho jediného správného názoru zhusta má.

Angažovanost mladých lidí a i jejich jistá urputnost při prosazování svého pohledu na svět je něco, co máme obdivovat. Máme být rádi, že mladým lidem není osud planety i jejich nejbližšího okolí lhostejný. Ale zájem o něco neospravedlňuje nedostatek logiky, argumentační fauly a bezhlavou zaťatost. A tou, zdá se, trpí úplně stejně zastánci starých pořádků i progresivní spasitelská mládež.

Co taky jiného si myslet u blokády veřejné dopravy a ekoautobusu? Zjistila si aktivistka všechny informace? Promyslela si, čeho může dosáhnout její akce? Těžko. Spíš jako závodní kůň s klapkami na očích vyrazila splašená ze závodního boxu, bez rozmyslu, bez vidění perspektivy. Pro strom neviděla les, říká se.

Teď už nezbývá než doufat, že alespoň ona sama se příště rozhlédne, informace posbírá, zkusí vyhodnotit a postavit svou argumentaci na pevnějších základech. A teprve pak se pustí do akce. Že by se z toho zpackaného protestu poučili i další aktivisté a zvěstovatelé jediné skutečné, (čti své) pravdy z toho či onoho tábora, se nestane. Bohužel.