Michael Žantovský: Koronavirus nesmí sloužit jako záminka k omezování svobody

Po zrušení přímých letů z Číny přibyla čínským turistům jen drobná komplikace v podobě nutnosti přesedat v Dubaji, v Moskvě či jinde. (To není spekulace - letěl jsem s nimi do Prahy v obřím airbusu A380.) Italové se dále vesele procházejí po Václavském náměstí, zatímco od páteční půlnoci musí český občan přilétající např. z Neapole na čtrnáct dní do karantény. V Novém Městě na Moravě nemohli diváci sledovat biatlonové závody na čerstvém vzduchu ani ve dvacetimetrových rozestupech, zatímco v uzavřených halách jásali hokejoví fanoušci namačkáni jeden na druhém a užívali si od plic doušků vzduchu cirkulovaného klimatizací.

Česko má šest nových případů nákazy koronavirem. Nemocných je již 32

Mnozí pravda poukazují na to, že italští turisté na hokej nechodí, ale čeští turisté po návratu z Itálie ano. Atd. Zdá se být na místě otázka, zda spíše než dílčí a izolovaná opatření by nebyla vhodnější opatření cílená a platná pro všechny, zejména na hraničních přechodech, ale to by kladlo daleko větší nároky na státní správu, integrovaný záchranný systém a hygienickou službu, než jsme asi schopni naplnit. Radit italskému premiérovi, aby nepouštěl italské občany do zahraničí, je sice pěkné, ale nezbavuje to náš stát odpovědnosti za kontrolu vlastních hranic.

Evropská pravidla umožńují v mimořádných situacích i dočasné pozastavení schengenského systému. A tak se nevyhnutelně zátěž přenáší na české občany. Paragraf 69 Zákona č. 258/2000 o ochraně veřejného zdraví umožňuje "zavedení mimořádných opatření při epidemii nebo nebezpečí jejího vzniku", což nikdo nezpochybňuje, ale pouze "v nezbytně nutném rozsahu". Otázka je, zda je rozsah těchto opatření nezbytně nutný a především účelný a účinný.

V reportáži Petra Kozlíčka a Ivana Lukáše v pátečních večerních Událostech ČT vybuchla v čase 5:15 téměř neslyšně bomba: “Každý Čech, který Itálii v posledních dnech navštívil, dostane podle náměstka ministra zdravotnictví /patrně Romana Prymuly, který v pořadu vystupuje/ o povinnosti informovat lékaře a jít do karantény SMS zprávu od svého mobilního operátora. Právě z jejich dat vláda ví, kdo v Itálii byl.” Opravdu? Vláda má neomezený přístup k individuálním lokalizačním údajům soukromých mobilních operátorů bez souhlasu uživatelů či soudu? O ničem takovém se v Zákonu o ochraně veřejného zdraví ani v Zákonu o elektronických komunikacích č. 127/2005 Sb. nepíše.

Ventilace míří na infekční oddělení. Ministerstvo se chystá na úder koronaviru

Pokud by tomu tak skutečně bylo, a nikdo to zatím nedementoval, byl by to největší průlom do ochrany soukromí od roku 1989.

Pokud vláda ví, kdo byl v Itálii, může také vědět, kdo byl někde jinde, a mohla by též zjišťovat, kde kdo byl, když měl být právě někde jinde, a kde kdo nebyl, když tam měl být, a s kým jiným tam právě byl nebo nebyl. Odtud už je jen krůček k tomu, aby nám začala posílat SMS zprávy, kdy kde máme být, a kontrolovat, jestli tam skutečně jsme. V takovém případě už Huawei ani nepotřebujeme.

Není třeba hned podezřívat vládu, že zneužívá epidemie koronaviru k tomu, aby omezovala naše občanské svobody či posilovala svoji popularitu. Naprostá většina ministrů a úředníků se jistě snaží udělat to nejlepší pro ochranu občanů před nákazou, jejíž nebezpečí nelze v žádném případě podcenit. Nicméně sklon k přehlížení principů právního státu a k prosazování dirigistických opatření na úkor občanských svobod je u současné vlády tak patrný, že se může podobným způsobem začít chovat i v případech, kdy o veřejné zdraví či jiný veřejný zájem nepoběží.

Koronavirus zavřel čtvrtinu Itálie. Můžeme se tomu vyhnout?

Na páteční tiskové konferenci po přijetí mimořádných opatření Bezpečnostní radou státu se premiér při pronášení znepokojivých slov “S okamžitou platností se nařizuje všem osobám…” netvářil nijak znepokojeně. Sklon k poručnictví je jako virus. Je třeba bránit jeho rozšíření, dokud je čas.

Autor je politik a diplomat

Zdroj: Deník