Pěna dní: Královna Západu

Když se ke královně Alžbětě II. v roce 1964 dostavil její první labouristický premiér, kterého měla jmenovat, otázala se s typickým britským humorem: „Tak copak vy labouristé provedete se mnou?“

„Cokoli si bude Vaše Veličenstvo přát,“ odpověděl způsobně Harold Wilson.

Ten se nakonec stal nejoblíbenějším královniným premiérem v dlouhém výčtu předsedů vlády fungujících za jejího panování. Tato řada začínala Winstonem Churchillem, který se narodil už v roce 1874, a na tomto časovém překryvu si představíme, jakou kontinuitu v britských dějinách královna symbolizovala.

Pěna dní: Muskovy vtipy

Uvedená historka zároveň ukazuje roli, kterou v politickém systému hrála. Nezapojovala se do stranických půtek a svůj názor si nechávala pro sebe i v tak klíčových dějinných okamžicích, kdy se rozhodovalo o vstupu do EU, o skotské nezávislosti nebo o brexitu. Role symbolu národa, který ho nerozděluje, ale spojuje, se dovolával nejeden z našich prezidentů a skloňují ho i kandidáti na tuto funkci. Kdo se tak opravdu choval, posuďme sami.

S královskou rodinou pochopitelně nemám žádné vztahy, i když jeden malý přece. Manžel královny, princ Philip, vévoda z Edinburghu, byl patronem londýnského Eccentric Clubu, spolku myslitelůa nekonformních výstředníků, jehož mám čest být členem. Když tento populární člen královské rodiny loni zemřel, sešli jsme se v pražském klubu ke smutečnímu přípitku, jímž jsme po vzoru londýnských kolegů pozdravili odcházejícího patrona.

Bylo zajímavé vidět naše členy ve společenském odění, kterýmu této příležitosti nahradili obvyklý oděv. Elegance všem dodala na vážnosti a kráse a člověk si uvědomil, že stále někde vedle nás existují pozůstatky toho podivuhodného staroslavného světa Západu, jehož byla Alžběta II. neoddiskutovatelnou královnou.

Sbohem, vzácná paní. Odchází s vámi část světa, který jsme milovali. Navždy budeme vzpomínat na vaši krásu a odvahu během druhé světové války.