Snad to není „nejtemnější hodina“, jak o tom mluvil utrápeně italský premiér Conte. Rozhodně je to ale těžká hodina. A prezident musí nastoupit do služby bez ohledu na to, jak se sám cítí. Je možné promluvit krátce, je možné promluvit dlouze. Je možné mluvit stroze, je možné mluvit květnatě.

Ale neříci nic? Nemá smysl spekulovat o tom, proč prezident dosud nevystoupil. Máme však právo to po něm požadovat. Nemá velet hygienikům a zdravotníkům. Má svými slovy dodat odvahu lidem, které sevřel strach. Má vlít do žil sílu slabým. Má si udělat legraci z mrňavého nepřítele. Tak jako by to udělal Winston Churchill.

Jeden z mála lidí, před kterými se Zeman dokáže sklonit. Možná ale prezident ještě vyčkává, vyhlíží nejdramatičtější moment. Až jeho slova zazvoní nejvíc. Z hlediska dramaturgického by to pochopitelné bylo. Jenže těžkou hodinu prožívají zejména staří a nemocní lidé už teď. Slovo má magickou sílu a Zeman je člověk, který vládne slovem.

Svůj den už promeškal. Ale pořád není pozdě. Dnes je taky den.