Je to rozdíl oproti době, kdy jste hrála basketbal vy?
Ano, na nás mohli trenéři řvát a skoro nás zmlátit a my je poslouchali. Dnes je jiná doba, když člověk zvedne hlas na děti, odcházejí a rodiče se bouří. Nechtějí pochopit, že pokud člověk nikomu nenadává nebo ho nebije, tak ten křik je snaha o udržení úrovně nasazení. Dělám to tak i já. Beru se trochu jako šestá hráčka, nechám se vtáhnout do zápasu a řvu na hráčky, aby nepolevily, protože když se poleví z tempa, tak je často konec.

Zdá se ale, že tady váš styl trénování hráčky berou a vás to koučování baví.
Beru to tak, že mi Pán Bůh nadělil něco, co umím, u mě to je to, že můžu někoho něco naučit a koučovat. Kdybych chtěla skončit, tak můžu klidně dělat učitelku, protože mám vystudovaný tělocvik a dějepis nebo se věnovat firmě. Ale mě baví žít s tím týmem. Já něco dám holkám a ony to pak vrátí mně. Máme se rády a v týmu není žádná škodná. Vybíráme hráčky i podle morálních a osobních vlastností, protože stačí jeden člověk a ten rozbije celý tým. Velkou práci dělá v tomto ohledu kapitánka Eva Kopecká. Když je nějaký problém v kabině, jdu za ní, a ona to pak vyřeší, ona je opravdu skvělá a výjimečná.

Setkání Libora Zábranského (vpravo) s Václavkem Bartoňkem v září roku 2013.
Zbrojovku chci pozvednout postupně, říká nový majitel klubu Libor Zábranský

Je pro vás cennější historický postup v EuroCupu nebo ligová medaile?
Tím že nemáme takový rozpočet, abychom si mohly v EuroCupu dávat vysoké cíle, tak je ten postup strašně cenná zkušenost. Ještě jsme to opepřily tím, že jsme i v play-off vyhrály jedno utkání s Montpellierem. To už si ale nikdo nepamatuje. Doma je doma a tady už bude v tabulkách navždy napsané, že jsme měly bronz. Navíc česká liga byla v této sezoně úžasná, daleko silnější než loni.

Zůstane tým pohromadě?
Doufám, že ano. Nabídky určitě přijdou. Hráčky jsou žádané. Kdyby teď někdo řekl, že KP končí, tak jsou všechny do pěti minut rozebrané. Ale tím, že většina holek studuje v Brně, tak tu ještě nějaký čas vydrží.

Hodila by se vám jedna vysoká hráčka, je to tak?
Už loni jsem říkala, že jednu vysokou potřebujeme. Nějaké jsme i zkoušely, ale máme určitý rozpočet a zrovna pivotky jsou nejdražší. Navíc se do ní nemusíte trefit, protože když se hráčce vede u jednoho trenéra, u toho druhého může vypadat jako tydýt. Poměr cena výkon se ne vždy vyplatí.

Peter Štepanovský (vlevo) pokračuje ve spolupráci s Lukášem Křížem (vpravo) i v A týmu.
Tah matadorem, co ladí kondici i emoce. Kříž se Štepanovským počítá dál

Stala jste se trenérkou reprezentace do dvaceti let. Těšíte se na novou výzvu?
Je to strašná pocta, i když už nějaké zkušenosti z reprezentací mám. Je to ocenění, ale i zodpovědnost. Kdybych ale nebyla magor, kterého basket baví, tak to nedělám. Teď se nejvíc těším, až půjdu domů, nechám si navozit hlínu a připravím půdu pro rajčata. Vyluftuju si tam hlavu, maximálně si dám víno se sousedkou a nikoho jiného neuvidím. Jsem ráda, že klubová sezona už skončila.

Je zahradničení váš koníček?
Moje máma si ťuká na čelo. Nikdy jsem nic nevypěstovala. Když jsem ale hrála v zahraničí, tak si člověk něco vydělá a za ty peníze jsem si pak postupně koupila dům padesát kilometrů od Prahy, který předěláváme. Práce s lidmi je náročná a tam si vyčistím hlavu. Na druhou stranu si ale nedokážu představit, že bych teď jen seděla na bytě v Praze a šla do firmy, kterou tam máme. Ten kontakt s lidmi taky potřebuju.