Moravská galerie v Brně připravila v Místodržitelském paláci výstavu italského barokního zátiší v Čechách a na Moravě nazvanou V zahradě Armidině. I když zátiší nepatří k reprezentativnímu malířskému žánru a často zdobilo jen zámecké chodby či odlehlá zákoutí, výstava se snaží ukázat jeho různé aspekty a odhalit skryté významy, které může obsahovat.Armidina zahrada obsažená v názvu výstavy se objevuje v rytířském eposu Osvobozený Jeruzalém italského renesančního básníka Torquata Tassa. Příběh popisuje křižáckou výpravu, která má za cíl zmocnit se svatého města a ovládnout křesťanský východ. V tom chce vojákům zabránit vládce Sýrie Ismen a vyšle Armidu, dceru krále Hidraota, do křižáckého tábora, aby je svou krásou obelstila. Armida se úkolu ujme, protože se zamiluje do rytíře Rinalda, kterého spatřila na obraze. Lest se jí ale nezdaří a Armida s Rinaldem chtějí uprchnout, když se objeví Ismen, jenž doufal, že Armidu získá pro sebe. Oba milence unese do svého paláce v poušti, kolem kterého přičaruje krásnou zahradu. Když se dozvídá, že Armida miluje Rinalda a jemu nikdy patřit nebude, zničí zahradu i palác. Armida ale ovládá kouzla stejně dobře a podaří se jí vše přičarovat nazpět. Rinaldo zapomněl na své poslání i na rytířské druhy. Ti ho ale najdou a odvedou. Rytíř se vrací do boje po boku svých společníků a podaří se mu v souboji zabít čaroděje Ismena. Když se objeví další neznámý rytíř bránící mu v cestě, Rinald netuší, že jde o Armidu, která nakonec přijme smrt z jeho rukou.

Skutečné zátiší

Armidina zahrada je synonymem přírodní hojnosti a rostlinného a živočišného bujení. Barokní zátiší také přetékají květinami, ovocem, drahými předměty a poletujícím hmyzem. Žánr se rozvinul v sedmnáctém století v Nizozemsku a v Itálii, jeho vznik však můžeme hledat již v antice. Dokládá to příběh o sporu dvou malířů v Pliniově díle Naturalis historiae libri: Zeuxis a Parrhasius spolu soupeřili, kdo namaluje dokonalejší obraz. Zeuxis zpodobnil hrozny, které působily tak přesvědčivě, že se k nim slétali ptáci. Když ale přišla řada na Parrhasiův obraz a Zeuxis ho požádal, ať odhrne závěs zakrývající dílo, pochopil, že prohrál, neboť rouška byla jen namalovaná.

V novověkém malířství se umělci také snažili co nejvěrněji napodobit skutečnost. Než ovšem došlo k osamostatnění zátiší jako autonomního malířského námětu, objevovalo se jako součást náboženských, historických a mytologických obrazů.

Kytice z Milána

Teprve s rozvojem měšťanstva ve čtrnáctém století a s nástupem renesance a humanismu se zátiší přikládá větší význam a na obrazech se stává důležitějším. Jeden z prvních impulzů přišel od Leonarda da Vinciho a jeho zaujetí přírodou. Mistrně rozvinul zátiší jako součást svých obrazů také Caravaggio.
V Zaalpí došlo k rozvoji tohoto žánru na počátku sedmnáctého století. Holandští malíři se specializovali na zátiší květinová, která dovedli k dokonalosti a jež se později ujala i v Itálii. Jedním z prvních datovaných květinových zátiší jsou obrazy Jana Brueghela staršího zvaného Květinový. Obraz Kytice z roku 1606, který se nyní nachází v Miláně, byl vytvořen pro kardinála Federika Borromea.

Holandská i italská zátiší obsahují často symbolická vyjádření, která bez znalosti dobové ikonologie nejsme schopni rozpoznat. Mnohdy se jedná o téma vanitas – marnost, jež je v obraze překypujícím na první pohled hojností a životem zašifrována. Zvadlé květy, nahnilé ovoce, přesýpací hodiny, lebka, převrhnutá sklenice, dohořívající svíčka či poletující hmyz – to vše nám má připomínat naši konečnost, křehkost a bezmocnost před smrtí.

Ve spojení s vyobrazením šperků a drahých předmětů pak tyto předměty odkazují k marnému lidskému hromadění majetku a moci, umělecká díla připomínají pomíjivost veškeré pozemské krásy. Vyobrazené knihy, papíry a psací brk zase relativizují lidskou snahu po vzdělanosti, jež je oproti nekonečné boží moudrosti marná a domýšlivá. Častá jsou i zátiší s náboženským obsahem. Mísa s nahnilým ovocem obklopená hmyzem může symbolizovat boj dobra se zlem, smrt a zmrtvýchvstání. Hmyz se považoval za ďáblovo tvorstvo, jablko znamenalo Kristovo přijetí dědičného hříchu lidstva, hrozny symbolizují Kristovy učedníky. Víno a chléb v obraze může odkazovat na večeři Páně.

Únik do zahrady

Výstava V zahradě Armidině v Moravské galerii, jejímž kurátorem je Zdeněk Kazlepka, mapuje vývoj italského barokního zátiší v hlavních malířských centrech Itálie s důrazem na regionální zvláštnosti tohoto žánru. Část výstavy je tvořena i díly domácích umělců, jež dokládají italský vliv na našem území. Expozice je vytvořena přehledně a doplněna o výtvarnou dílnu s vysvětlivkami symbolických významů jednotlivých předmětů na obrazech. Díky skvělému architektonickému řešení a doprovodu barokní hudby se návštěva expozice stává únikem do jiného světa, do světa rozjímání, barev a skrytých významů.

Autorka je kunsthistorička

Petra Hlaváčková