V létě hrála Hegerová na festivalu Rock for People a aplaudovalo jí několik tisíc teenagerů a rockerů. A když jeden štamgast do brněnského klubu Desert donesl její kompilační CD nazvané Všechno nejlepší, na polovinu večera vypnuli na baru drum´n´base a místní pivaři se dožadovali zesílení Vany plné fialek.

Čím to, že tahle česko­slovenská šansoniérka je tak oblíbená a oceňovaná? A to už dobrých padesát let? Přísně si vybírá texty, které zpívá. Spolupracovala s Pavlem Koptou, Pavlem Vrbou, Jiřím Suchým a stále s Michalem Horáčkem. Jiří Černý, publicista a přítel Hany Hegerové, tvrdí, že je ve výběru textařů náročná, podobně jako byl na své libretisty náročný Leoš Janáček.

Traduje se dokonce historka o tom, proč Hegerová na konci šedesátých let odmítla účinkovat v proslulém německém kabaretu Lach und Schiess Gesellschaft. „Dávali mi tenkrát šest tisíc marek měsíčně, což byly skutečně velké peníze, ale já jsem se vrátila hlavně proto, že se mi nelíbily jejich texty. Kdybych je měla zpívat zbytek života, propadla bych se hanbou. Dělali politickou satiru. To je něco úplně jiného než francouzský Cabaret, zábava s krásnými slečnami,“ vyprávěla Hegerová.

Dalším důvodem kromě syrových, chytrých a pravdivých textů je Hegerové projev. „Její výrazové rozpětí sahá od ztemnělé shakespearovské osudovosti k periferní frašce velkých hlasových gest, od jímavého smutku potrhlých klaunů z Felliniho Silnice až ke křiklavému sentimentu zamilované cikánky,“ napsal o ní Jiří Černý.

Mnoho posluchačů si nostalgicky pochvaluje slovenský přízvuk Hany Hegerové. Narodila se v Bratislavě, vystudovala v Komárně, první angažmá měla v divadle v Žilině. Do pražského Rokoka se dostala v roce 1958. Posluchači a diváci měli možnost ji vidět v Krejčíkově prvním filmu Frona. A ve snímku Kdyby tisíc klarinetů, odkud pochází i několik jejích hitů.

Nikdy nebyla na titulních stranách bulvárních novin, na rozdíl od řady svých kolegyň z branže. Pečlivě se připravuje na každé své vystoupení. Podle vzpomínek jednoho televizního kameramana došlo omylem k vymazání části záznamu z jejího koncertu a ona byla schopná přezpívat písničku s úplně stejnými gesty, jako napoprvé. Přesto působí přirozeně a francouzsky nedbale.

Hana Hegerová vydala celkem jedenadvacet alb, včetně těch kompilačních. Řadu textů na jejich přebalech napsal už zmíněný Jiří Černý. A právě on přesně vystihl, v čem tkví její jedinečnost: „Je to krásná holka, která se celý život snaží jít nad svou krásu – do výšky své profese.“