Dům, který nepřehlédnete. Slamák z Davle je hitem i vzorem nového bydlení

S příchodem potomka se měnívají nároky na bydlení. Co stačilo páru, už nevyhovuje rodině. Jiří a Helena se po narození prvního dítěte rozhodli opustit malý pražský byt a postavit si dům. Věděli, že chtějí místo v dojezdové vzdálenosti od hlavního města s veškerou občanskou vybaveností. Když přijeli na stavební parcelu kamaráda v Davli, neváhali ani chvíli. „Byl to první pozemek, který jsme viděli, a hned jsme si místo na kopci, pod nímž se potkává Vltava se Sázavou, zamilovali,“ vzpomínají.

Architekt Jiří Ryšavý fandí ekologicky šetrným stavbám a principům udržitelného bydlení. Od začátku proto měl jasno, že při budování svého rodinného domu v maximální míře využije materiály čistě přírodního původu, navíc pocházející z okolních zdrojů. Zároveň chtěl vyvrátit mezi laickou, ale i odbornou veřejností stále hluboce zakořeněněnou představu ekologického domu jakožto nevzhledné stavby, neuměle oplácané hlínou a slámou. Slamák, jak svému domu manželé Ryšaví říkají, ukazuje, že se ohleduplnost k životnímu prostředí může ubírat úplně jinou cestou.

Sláma a jíl

Jde o klasickou dřevostavbu s difuzně otevřenou konstrukcí, netradiční však byly následné technologické postupy. Základem domu se stal těžký skeletový systém z rostlého dřeva káceného v zimě, kdy obsahuje jen malé množství mízy. Díky tomu je lehčí na manipulaci a časem tolik nepracuje. Na jednotlivé prvky zvolil architekt Ryšavý klasické tesařské spoje s minimem kovového spojovacího materiálu. „Sice jsou pracnější, ale prodlužují životnost celé konstrukce,“ vysvětluje. Nepálené cihly, které nejen představují menší ekologickou stopu pro životní prostředí, ale mají také výborné akustické vlastnosti a dokážou skvěle pracovat s vnitřní vlhkostí, využil při výstavbě vnitřních nenosných příček.

Kdysi tam hospodařil předek herečky Maciuchové. Luční mlýn opravují nadšenci

K venkovnímu zateplení dřevostavby posloužila sláma. „Jde v podstatě o odpadní surovinu, která se skoro nevyužívá. Navíc je sláma levná. Zateplení celého domu se dá pořídit za pár desítek tisíc korun a jakožto ekologický materiál nevytváří další uhlíkovou stopu,“ vypočítává klady přírodního izolantu architekt. Neskrývá zároveň, že se při zateplování potýkal s několika úskalími. Potřeboval slámu s dlouhými stébly, a bude tak při zateplování držet pohromadě. Jenže farmářů, kteří nepoužívají šrotovačku a dělají maloformátové balíky slámy, je čím dál méně. Stébla navíc musejí být dobře vymlácená a neměla by obsahovat žádná zrnka, která lákají myši. Oproti původním plánům bylo bohužel nakonec potřeba přivézt balíky až z Moravy.

Pak Jiří Ryšavý musel vymyslet způsob, jak balíky ukotvit k dřevěné skeletové konstrukci. Vytvořil vlastní systém s využitím popruhů a akátových kůlů. Následovalo pracné docpávání mezer, které mezi jednotlivými balíky vznikly, a sestřižení ukotvených balíků do roviny. V porovnání s polystyrenem má sláma tepelněizolační vlastnosti o něco horší, proto bylo nutné použít větší množství odpovídající tloušťce balíků. Nicméně polystyren je oproti slámě osmkrát dražší a má dvěstěkrát vyšší energetickou spotřebu při výrobě. „Pokud bychom začínali znova, nejspíš bychom dnes k izolaci zvolili jiný přírodní materiál. Celý proces byl totiž velmi pracný a časově náročný,“ hodnotí zpětně Helena Ryšavá.

Jak bydlet v souladu s přírodou: Dřevostavba na úpatí hor nadchne půvabem

Zateplenou konstrukci překrývá bílá omítka z hašeného vápna. Architekt si kvůli vyšší kvalitě vápno vyhasil sám a nechal ho dva roky vyzrát. Vnitřní stěny kromě koupelny pokrývá hliněná omítka. Kvalitní jíl manželé Ryšaví komplikovaně shánět nemuseli, měli ho dostatek přímo na svém pozemku. Izolace ze slámy a hliněné omítky vytvářejí uvnitř domu příjemné klima, předcházejí plísním a zadržují teplo. Pod omítkou se nachází rákos a OSB desky s přelepenými spárami, z druhé strany pak slámové balíky s vápennou omítkou. „Práce s hliněnou omítkou vyžaduje zkušenosti, jinak by na stěnách s hliněným štukem bez výmalby mohly vzniknout mapy,“ upozorňuje Jiří Ryšavý.

Protože byl Slamák projektován jako téměř pasivní dům, jednu z klíčových rolí hrála i volba patřičně kvalitních oken a vchodových dveří. Hlavními kritérii byly pro majitele přírodní materiál a dostatečné tepelněizolační vlastnosti. Volba padla na okna a dveře značky Otherm ze smrkového dřeva, které plně respektují ráz objektu. „Kombinace okenního dřevěného profilu s izolačním trojsklem poskytuje oknům velmi dobré tepelněizolační vlastnosti. Dřevo má navíc ze všech materiálů, které se pro výrobu oken běžně používají, nejdelší životnost,“ tvrdí Pavel Hrudka, ředitel společnosti Arkáda Trade, která okna nabízí. O odvětrávání interiéru se stará vzduchotechnická jednotka s rekuperací, vytápění je řešeno automatickým peletkovým kotlem a akumulační nádobou s nerezovým výměníkem.

Každý metr využitý

Dům nabízí rodině prostor zhruba sto padesáti metrů čtverečních a tvoří ho dva hlavní obytné celky. V prostorné společenské části s kuchyní, jídelním koutem, pracovnou a obývacím pokojem se schází rodina. Nechybí herna pro děti, propojená s obývákem. Až potomci povyrostou, od společenské části se místnost oddělí příčkou a vznikne tak druhý samostatný pokoj. „Princip udržitelnosti vidím ve využití samotného prostoru. Je zbytečné a nákladné, aby se domy stavěly příliš velké. Každé místo v domě navíc je luxus. My jsme si ho dopřáli v podobě zvýšení stropu v hlavní obytné místnosti,“ vysvětluje architekt. Díky němu mají manželé k dispozici otevřenou pracovnu, umístěnou netradičně nad kuchyní. Schodiště, které do této části vede, posloužilo zároveň jako další úložný prostor. Hlavní místnost je tak v severní části využitá ve dvou podlažích, ale zároveň působí velmi vzdušně.

Znásilněná ruina se proměnila ve výstavní krásku pro rekreaci

O to střídmější je klidová zóna domu, kde se nachází ložnice rodičů, dětský pokoj, koupelna a technické zázemí. Projekt počítal s malou výměrou pokojů - nač mít nevyužité metry třeba v ložnici? Nabízí však dokonale promyšlenou dispozici s dostatkem tolik potřebných úložných prostor. Interiér působí moderně a dominují mu zemité barvy zařizovacích předmětů, doplněné dubovou mozaikou s nátěrem z tvrdého voskového oleje na podlaze.

Svůj Slamák začali manželé Ryšaví stavět před sedmi lety a na stavbu se poměrně rychle přestěhovali. Exteriér a okolí domu dodělávali za pochodu, ještě během lockdownu. Do položky nákladů zatím zapsali částku ve výši zhruba čtyř milionů korun. Zbývá ještě pokrýt střechu zelení a na zahradě dopojit nádrž pro dešťovou vodu na zalévání a splachování toalety. „Bez moderních prvků a kvalitních materiálů by to šlo i levněji. Při výrazně menší stavbě svépomocí, která nemá tolik detailů, se dalo vejít i do milionu,“ tvrdí architekt.

Aby Slamák dosáhl téměř pasivního standardu, určité detaily vyžadovaly velmi precizní provedení. To byl jeden z důvodů, proč Jiří Ryšavý dům stavěl částečně svépomocí. „Kdybych sám nebyl architekt a stavař, asi bych se do podobně komplikované stavby nepustil. Na druhou stranu mě to profesně nesmírně posunulo,“ uzavírá.