Vdechnout život statku s rozlehlým pozemkem, jehož historie sahá až do poloviny 19. století, se rozhodli noví majitelé usedlosti v jihočeských Manešovicích. Chtěli, aby sloužil ke společnému trávení volného času a prázdninovému lenošení početné rodiny i blízkých přátel.

„Přáli si zachovat původní vzhled a uvolněnou atmosféru místa. Nechtěli ale svěřit náročný projekt náhodné volbě spolupracovníků, proto připravili soukromou soutěž. Patřili jsme mezi architekty, které do ní rodina přizvala,“ říká architekt David Maštálka z A1 Architects. „Po vítězství jsme se společně pustili do příjemné čtyřleté spolupráce. Investoři měli energii, prostředky a kuráž, které tak rozsáhlý projekt potřeboval.“

Zahrnoval totiž nejen rekonstrukci původního obytného stavení a stodoly, ale také zároveň výstavbu dvou nových objektů – domu pro hosty a ranče. Ten stojí na kraji usedlosti, je záměrně vyčleněn i s vlastní příjezdovou cestou, aby mohl být případně časem snadno oddělen. Budova slouží pro ubytování přátel rodiny.

„Rozsáhlé pozemky začínají majitelé usedlosti využívat k chovu koní. Ranč, který stojí na hranici budoucího výběhu, bude možná v budoucnosti sloužit k celoročnímu bydlení správce statku,“ dodává architektka Lenka Křemenová.

Úchvatná proměna chalupy v Podkrkonoší:

Rekonstrukce chalupy a stodoly

Do usedlosti se vstupuje původní bránou, přes dlážděný dvůr, který je na obou protilehlých stranách lemován budovami – zrekonstruovaným venkovským domem a bývalou stodolou. V nejstarší, čtyřiatřicet metrů dlouhé zděné chalupě žily generace hospodářů s rodinami, stejnému účelu slouží i dnes, kdy poskytuje veškeré zázemí pro užší rodinu stavebníka.

„Stavba z roku 1886 není sice památkově chráněná, přesto jsme se snažili při rekonstrukci co nejcitlivěji přistupovat k původnímu místu, okolí a vsi,“ vysvětluje David Maštálka. Chalupa sice zchátralá nebyla, protože ji před několika lety předchozí majitel rekonstruoval, ale přestavba z hlediska architektonické kvality nedopadla úplně nejlépe. „Například z vikýřů nejsme moc šťastní. Nicméně jsme se shodli, že je zachováme, protože investice do nových by byla zbytečně náročná,“ konstatuje Lenka Křemenová.

Rodina majitelů má nyní k dispozici sedm místností v přízemí, kromě světnice je to kuchyně, ložnice, hala, sociální zařízení a potřebné technické zázemí. V největší místnosti, zvané světnice, kde bývala od nepaměti stáj, přibyly okenní otvory na malou zahradu, aby dovnitř svítilo příjemné západní slunko. Masivnost zdí a stájové klenby umocňují otevřené policové knihovny vestavěné pod okny, sloužící zároveň jako parapety. V čele této obytné místnosti, která je přirozeným společenským centrem celé usedlosti s velkým jídelním stolem, nesmějí chybět velká omítaná kachlová kamna s vyvýšeným ležením „za pecí“.

Druhá původní kamna, včetně trouby plně funkční, slouží v moderně zařízené kuchyni, která je propojená se světnicí. Společné prostory dále doplňují tři pokoje – každý se samostatným hygienickým zázemím – a podkrovní ateliér. Nové schodiště spojuje přízemí s podkrovím, v němž jsou umístěny dvě ložnice, dvě koupelny a pracovna. Chalupa je střídmě a účelně zařízená vestavěným nábytkem, solitéry jsou pouze sedačky. Původní stodola nyní poskytuje prostor pro uložení zahradní techniky a malou dílnu. Sýpka se proměnila v malé rodinné lázně se saunou, japonskou vanou ofuro a krbovými kamny pro podzimní dny.

Výhled do daleka

Pro ubytování širší rodiny a přátel slouží dřevěná novostavba. „Hostinský dům jsme umístili v podélné ose dvora, aby volně navazoval na charakter původního osídlení. Podobná typologie uzavřených dvorů je patrná u okolních statků ve vsi,“ vysvětlují architekti.

A1 Architects

První samostatné projekty členů ateliéru A1 Architects spadají do roku 2003.

V roce 2005 se v Praze začíná formovat studio a kreativní dílna A1 Architects, jejíž jádro tvoří Lenka Křemenová a David Maštálka, původně spolužáci z ateliéru architektury s označením A1 na UMPRUM.

Postupně se k týmu přidává architektka Tereza Schneiderová, Ráchel Dřevíkovská a Zuzana Sagitariová, na některých projektech se úzce podílí také grafická designérka, Davidova sestra Marta Maštálková. V minulosti se studiem také spolupracovali Jakub Filip Novák, Matěj Michal Žaloudek a Pavla Krásová.

Práce ateliéru je charakteristická mezioborovou komunikací a jedinečnými řešeními. Za své projekty získali řadu ocenění. Už dvakrát byly jejich realizace nominovány na Mies van der Rohe Award – Evropskou cenu za současnou architekturu – a objevily se v prestižních zahraničních publikacích.

 Nový dům sice dvůr uzavírá, ale zároveň umožňuje široký průhled otevřeným středem přízemí. Svou formou se podobá tradiční dřevěné stodole s otevřeným průjezdným mlatem. Dvůr původně uzavírala dřevěná stěna. „Tu jsme odstranili a důmyslnou dispozicí dřevostavby dvůr částečně otevřeli do zadní zahrady s výhledem až za humna statku. Dvůr si tak zachoval charakteristickou atmosféru, jak je vidět na historických mapách,“ vysvětluje David Maštálka.

Hostinský dům je rozdělen na tři části – dva krajní domy nabízejí v přízemí a patře apartmány a pokoje pro hosty širší rodiny. Prostory určené ke spaní jsou jednoduché, dřevem obložené kabiny. Interiérové zařízení, které ačkoliv sleduje moderní trendy, působí ve starém i novém obytném objektu útulně a pohodlně, jakým má správné venkovské bydlení být.

Třetí částí je zastřešený střed domu s velkorysou pobytovou prkennou palubou – pomyslné rozšíření zastřešeného dvora, vytvářející v létě příjemný stín, při dešti naopak střechu nad hlavou. Nůžkově otevíratelné zasklení umožňuje závětří pro posezení v tzv. „ rodinné hospodě“.

Střed domu je otevřený až do krovu střechy a pouze nad „hospodou“ je galerie zamýšlená jako budoucí herna. Nad dřevěnou „palubou“ se klene konstrukce střechy s náhodně umístěnými skleněnými střešními taškami, které přivádějí světlo. Vegetační střechy jsou osázené vysokou trávou. Velmi nezvyklá je „vzdušná“ dřevěná lávka, která spojuje starý dům s novostavbou a funguje jako zkratka mezi jejich podkrovími. Vede z podkrovní pracovny v chalupě do podkroví domu pro hosty.

Stejně jako ranč, který je postavený na kraji usedlosti, je hostinský dům skeletovou dřevostavbou. Oba nové objekty mají dřevěné deštění s černou lazurou a jsou tak v kontrastu s bílými omítkami starých původních staveb. Opláštění verand a zastřešených teras je provedeno v přírodním modřínu. Okna v celé usedlosti mají společný jednotící odstín zelenkavé barvy.

Zastávka s novou střechou

Vydařený projekt obnovy usedlosti Maneschowitz získal zaslouženou pozornost. Byl oceněn Big See Architecture Award 2019 – v sekci rezidenční architektura, byl nominován na cenu Mies van der Rohe Award 2017 a dostal se mezi šestici finalistů České ceny za architekturu za rok 2019. Může být vydařeným vzorem, jak si poradit s rekonstrukcí starších velkých stodol s průjezdným mlatem, s nimiž si mnozí majitelé nevědí rady a dochází ke zbytečnému bourání.

Revitalizace staršího domu, která překvapí:

David Maštálka a Lenka Křemenová se nepřímo podíleli i na dalším manešovickém projektu. Do malé jihočeské vesničky přivedli své studenty z liberecké Fakulty architektury na TUL, kteří v rámci workshopu navrhli revitalizaci autobusové zastávky, jakožto přirozeného těžiště a pravého místa setkávání v obci, a sami se za přispění univerzity a místních obyvatel postarali o realizaci.

„Atraktivitu téhle skromné stavby zvýšili položením nové střešní krytiny a vybudováním míst pro posezení,“ říká David Maštálka. Na tento studentský projekt pak navázali sami místní vybudováním nových asfaltových cest a rekonstrukcí kaple.