Kdyby Oldřiška Karmanová z Brna jen tušila, že se někdy republika rozpadne na dva samostatné státy, zřejmě by si moc dobře rozmyslela, kde bude pracovat. Kdo to ale mohl vědět, že spory politiků nakonec v roce 1993 vyústí v rozdělení federace. Žena se tak společně s dalšími lidmi, kteří do té doby pracovali na slovenském území, stala obětí odlišného vývoje ekonomiky.

Právě v úterý se ústavní soud postavil na její stranu a zrušil rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, který před dvěma lety zamítl ženinu stížnost. Karmanová tehdy žádala, aby soudci zrušili zamítavé rozhodnutí podřízeného brněnského krajského soudu. Na ten se obrátila poté, co jí Česká správa sociálního zabezpečení v roce 2004 odmítla přiznat dorovnání důchodu, který jí nyní vyplácí Slovenská republika.

Smlouva, kterou oba státy po rozdělení federace uzavřely, stanovila jasné pravidlo pro vyplácení důchodů. Podle toho by měli lidé dostávat důchod od toho státu, na jehož území měl jejich zaměstnavatel sídlo v době rozdělení. Na to ostatně poukázal také Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí. „Společnost, u které byla žalobkyně zaměstnaná, tehdy ještě nebyla společností zapsanou v obchodním rejstříku. Krajský soud, stejně jako Česká správa sociálního zabezpečení tak při svém rozhodování vycházel z místa, ve kterém měla žalobkyně v době rozdělení uvedený trvalý pobyt. A to bylo Slovensko,“ napsala v odůvodnění rozsudku předsedkyně senátu Nejvyššího správního soudu Marie Turková.

Oldřiška Karmanová, která na Slovensku pracovala od roku 1971 do roku 1995 a která nyní žije v Brně, se tak již několik let musí spokojit se slovenským důchodem. Nůžky mezi důchody obyvatel obou republik se přitom znatelně rozevřely. Průměrný český důchodce v minulém roce od státu dostal o zhruba dva tisíce tři sta korun více než jeho slovenský „kolega“. Žena tak má velkou nevýhodu oproti jiným českým důchodcům. Na to také ústavní soudci poukázali. „Svým rozhodnutím Nejvyšší správní soud porušil jedno z práv, které ústava zaručuje všem občanům, tedy rovnost v důstojnosti i právech,“ vysvětlila postoj ústavních soudců Eliška Wagnerová, která verdikt prezentovala z pozice soudce zpravodaje.

Ústavní soud zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu také proto, že nerespektoval jeho dřívější podobná rozhodnutí. „Podobnými případy jsme se již několikrát zabývali, přesto se Nejvyšší správní soud našimi předchozími rozhodnutími neřídil. Jenže nálezy Ústavního soudu mají povahu precedentu, proto by k nim obecné soudy měly přihlížet,“ pokračovala dále Wagnerová.

Ženě, která tak nyní musí v českých podmínkách vystačit se slovenskou penzí, tak svitla naděje. Věc se totiž nyní vrátí zpět před soudce Nejvyššího správního soudu, kteří přitom budou muset respektovat názor ústavních soudců.