Ústavní soud v pondělí plně rehabilitoval evangelického kněze a někdejšího brněnského disidenta Jana Šimsu. Duchovní se tak domohl spravedlnosti po bezmála třiceti letech, kdy ho brněnský městský soud poslal za napadení příslušníka Státní bezpečnosti na osm měsíců do vězení.

Evangelický kněz napadl usnesení Nejvyššího soud, který se jeho kauzou zabýval už loni v létě. Jeho stížnost pro porušení zákona, kterou podal ve prospěch kněze ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, ovšem zamítl. „Senát se rozhodoval na základě důkazů. Podle názoru našich soudců se jednalo o trestný čin,“ přiblížil verdikt mluvčí Nejvyššího soudu Petr Knötig. Kauza se k Nevyššímu soudu může ještě vrátit. Tedy pokud by se Šimsa nebo ministr spravedlnosti znovu podali stížnost.

Šimsu potrestal soud před třiceti lety za to, že při domovní napadl příslušníka tehdejší komunistické Státní bezpečnosti, poručíka Milana Batu. „Povalil ho na postel a několikrát udeřil. Za to ho v roce 1978 poslal brněnský městský soud na osm měsíců vězení,“ řekl předseda senátu Ústavního soudu Jiří Nykodým. Na policistu zaútočil Šimsa kvůli rodinné památce, kterou byl dopis profesora Jana Patočky. „Patočka ho poslal Šimsovi, a vyšetřovatelé mu dopis chtěli vzít i přes jeho námitky, že se jedná o osobní korespondenci,“ doplnil Nykodým.

Kněz po neúspěchu u Nejvyššího soudu sepsal ústavní stížnost a doufal, že nejvyšší justiční instituce v zemi bude mít v jeho příběhu poslední slovo. Nemýlil se. „Nejvyšší soud pochybil, když se spokojil při hodnocení stížností pro porušení zákona toliko s trestním spisem a vyjádřením státního zástupce a Šimsy,“ upozornila soudní zpravodajka Ústavního soudu Eliška Wagnerová.

Ta zároveň kritizovala Nejvyšší soud za formalistické rozhodování. „Je to schovávání za paragrafy trestního řádu, aniž by si soudci vyložili svůj skutečný názor a osvětlili svůj postoj k činům, které soudní moc považovala před rokem 1989 za trestné,“ zdůraznila soudkyně.

Ústavní soud si totiž vyžádal nejen spis brněnského městského soudu a Nejvyššího soudu, ale i dokumenty Úřadu pro vyšetřování zločinů komunismu. „Ústavní soudci posuzovali kauzu v širším kontextu. Z něj vyplývá, že ve skutečnosti hledala StB jakýkoli důvod pro omezení Šimsovy osobní svobody. Byl to útok na jeho lidskou důstojnost. Měl se stát předmětem represe ze strany státní moci, a to pro své svědomí a občanské přesvědčení,“ uvedla Wagnerová.

Ústavní soudu si kvůli včerejšímu rozhodnutí opatřil také údaje z veřejných zdrojů. „Ty vysvětlily bílá místa, která v původním trestním řízení nezaplnily důkazy. Ani nemohly, neboť záměry StB nebyly v souladu dokonce ani s tehdy platnými právními předpisy,“ dodala Wagnerová.

Zmíněné důkazy se týkají tajné operace Ideolog. „Při ní měla Státní bezpečnost všemi dostupnými prostředky znemožnit v pokračování činnosti Jana Šimsy, především narušováním této činnosti a vnášením rozporů do seskupení, která kolem sebe vytvořil,“ píše se v zprávě brněnské StB za rok 1973, z níž Ústavní soud vycházel.

Duchovní verdikt přivítal a byl s ním spokojený. „Jsem rád, že Ústavní soud očistil mé jméno. Před třiceti lety se ke mně Státní bezpečnost chovala hrozně. Dokonce jsem neměl při výsleších ani advokáta. Soud mě pak odsoudil, aniž by vyslechl mé svědky,“ řekl po jednání Šimsa. Za napadení veřejného činitele ho soud potrestal rok a pět měsíců poté, co podepsal Chartu 77.

Text nálezu sp.zn. 2 ÚS 2268/07 (ve věci věznění Mgr. Jana Šimsy, soudce zpravodaj Eliška Wagnerová)