Jeden z největších procesů letošního roku, který se zabývá zcela ojedinělým případem obchodování s lidskými orgány, řeší trestní senát brněnského městského soudu. Druhý den hlavního líčení, jež začalo minulý týden, patřil především svědkům, kteří mohli vnést do složité právnické kauzy světlo.

„Pět bývalých a současných zaměstnanců tkáňové banky z Fakultní nemocnice Brno-Bohunice a syn jedné lékařky čelí žalobě z toho, že posílali tkáň z mrtvých lidí do holandské orgánové banky Euroskinbank. Peníze, které měla z ciziny dostat brněnská nemocnice, inkasovali na soukromé účty,“ shrnul žalobu státní zástupce Ivo Hahn. Aktérům zcela ojedinělého případu v historii české kriminality a zdravotnictví hrozí až osmileté vězení.

Pozoruhodné na případu „kšeftování“ s lidskou kůží je fakt, že vedení brněnské nemocnice nemělo o jednání svých podřízených nejmenší tušení. „Nikde nebyl jediný záznam o tom, že tkáň vyvážejí do Holandska. Proto zřejmě tehdy neexistoval důvod, aby se vedení nemocnice zabývalo pochybením zdravotníků. Všechno sedělo a nic podle dokumentů ani nechybělo,“ řekl bývalý náměstek ředitele Fakultní nemocnice Brno Jaroslav Peprla, který se od svých podřízených distancoval.

Mezi odebranou tkání od mrtvých lidí a posléze vyexpedovanými kožními štěpy tak byl „renonc“. Alespoň podle předsedy senátu brněnského městského soudu Aleše Dufka. „To je zajímavé. Inventura seděla, ale přes šest set tisíc centimetrů čtverečních kůže bylo pryč. Snad to někdo soudu při dalším objasnění případu osvětlí,“ poznamenal Dufek.

Obžalovaní zdravotníci porušili také zákon o transplantacích. Od září 2002 nesměla Fakultní nemocnice Brno vyvézt do zahraničí ani gram lidského orgánu. Důvod? Nemocnice neměla povolení od ministerstva zdravotnictví. Přestože právníci špitálu o této skutečnosti věděli a údajně na fakt upozornili zaměstnance, lidé z tkáňové banky čile obchodovali z Nizozemím. „Nikdo mi nedal pokyn, abych se zahraničím nespolupracovala a že mám případnému vývozu zabránit,“ hájila se Dagmar Hrůzová. Ta byla pravou rukou hlavního aktéra příběhu – Jiřího Adlera.
Nervozita při odhalení

Policisté sledovali skupinu lékařů několik měsíců. Svědčí o tom i mnoho hodin odposlechů. V nich si obžalovaní vyprávějí o penězích, které jim z Euroskinbank putovaly na účty. Když jejich jednání „prasklo“, dostali všichni strach a byli nervózní.

„Dušane, nic neposílej do Holandska. Ráno na mě čekala před barákem kriminálka. Odvezli mě na stanici a pak domů, kde prohledali úplně všechno,“ telefonovala Anna Tejkalová svému synovi, který ji podle žaloby zařídil devizový účet. Na ten poslala Euroskinbank bezmála sedm tisíc eur. Syn matce poradil, ať policii nic neříká. „Hlavně nikomu nevolej a dělej, že si nic nepamatuješ,“ přikázal Dušan Tejkal matce do telefonu.

Tkáňová banka zpracovává a uchovává vzorky kůže mrtvých lidí odebírané obětem různých neštěstí. Používají se například při různých plastických operacích. Obchodování s lidskými orgány zakazuje zákon. Vzorky z brněnské nemocnice měly dostávat výhradně pacienti v Česku. Vyvážet do zahraničí je mohla nemocnice jen v případě, že na transplantát čekal konkrétní příjemce. To se však podle státního zástupce nedělo.