Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Podobně vysvětlovali obžalovaní v kauze nelegálního obchodování s lidskými tkáněmi důvody, proč se neptali na původ peněz, které jim na konta posílala nizozemská Euroskinbank. Přiznat se, že dělali něco protizákonně, se jim prostě nechtělo. Není divu, hrozí jim až osmileté vězení.

Necítím se vinen, tak byla věta, kterou začínali svůj proslov šest lidí, kteří se ocitli na lavici obžalovaných u brněnského městského soudu. Žaloba je viní z „kšeftování“ s orgány mrtvých lidí.

Oční rohovka, kostní tkáň, vazy a kůže směřovaly do nizozemské tkáňové banky bezmála dva roky. Opačným směrem mířily tučné odměny na účty lékařů, kteří pracovali ve tkáňové bance Fakultní nemocnice v brněnských Bohunicích. Peníze ale měl správně dostat špitál, který tak mohl být bohatší o sedm milionů korun.

„Jsem zdravotní sestra a odebírání tkáně z mrtvol byla moje práce. Na mém účtu se najednou objevilo dvacet tisíc korun. Prý to byla odměna za práci. Vrátil jsem je. Nechci s tím mít nic společného,“ distancoval se Ján Karpoška ze Slovenska. V době, kdy z Brna do Nizozemska putovaly tisíce centimetrů čtverečních kůže, pracoval na oddělení, kterému šéfoval Jiří Adler.

Ani Jana Komárková se nedivila, když zjistila, že je o sedmdesát tisíc korun bohatší. „Měla jsem dva účty. Jeden korunový, druhý v eurech. Právě na ten devizový mi přišlo přes dva tisíce eur. Nepřemýšlela jsem, proč najednou tolik peněz, ale určitě to byla mimořádná odměna za práci pro zahraniční tkáňovou banku,“ vysvětlovala Komárková pohyb na účtu.

Předseda senátu brněnského městského soudu Aleš Dufek se z ženy snažil vymáčknout, proč nezjišťovala původ peněz. Soudcovy otázky se ale nelíbily Adlerovi a začal se hlásit o slovo. „Co chcete?“ zeptal se soudce Adlera. „Můžu se ke slovům paní Komárkové vyjádřit?“ žádal Adler předsedu senátu o slovo. Ten se na něj jen přísně podíval a řekl: „Nemůžete!“

Exšéf tkáňové banky dostal slovo až po polední pauze. A řádně ho využil. Přesto nemluvil vůbec k věci, kvůli které se ocitl v soudní síni. Hovořil totiž o historii brněnské tkáňové banky a jejích úspěších. „Jsem nevinný, a to je všechno, co bych chtěl nyní říct,“ uzavřel Adler více než půlhodinovou přednášku. Soudu nevysvětlil, proč peníze za štěpy nedostávala přímo nemocnice a proč přicházely příspěvky od společnosti Euroskinbank na soukromé účty. Poukázal jen na to, že transplantační zákon byl před lety nedokonalý.