Řidiči, kteří jezdí v autech, říkají motorkářům dobrovolní dárci orgánů. Skutečnost je ale taková, že po vážné nehodě z motocyklisty moc nezbude. Jejich nehody jsou totiž daleko tragičtější než u jiných motoristů. Svědčí o tom i čísla z policejních statistik.
„Loni zahynulo na silnicích v Jihomoravském kraji šestnáct motorkářů. Dva z nich neměli při jízdě na motorce ani přilbu,“ řekl jihomoravský policejní mluvčí Pavel Šváb. Ze statistických údajů navíc vyplývá, že mnohdy si oběti dopravních nehod mohou za havárii samy. „Motocyklisté si většinou nedělají hlavu z maximální povolené rychlosti, a tak často hazardují se svým životem,“ dodal Šváb.

Mastný flek

Motorkář, který ve více než stopadesátikilometrové rychlostí vrazí například do kamionu, je většinou okamžitě mrtvý. „Odborný název pro to zní polytrauma. To je mnohočetné poranění několika orgánových systémů nebo tělní oblasti spojené s postižením základních životních funkcí – dýchání, oběhu, vědomí, které vedou k bezprostřednímu ohrožení života,“ vysvětlil patolog a soudní lékař Miroslav Hirt.
Naděje přežít vážnou dopravní nehodu je podle něj mizivá. „Pokud je náraz silný, je to, jako kdyby narazil člověk do betonové zdi,“ přiblížil Hirt mechanismus, který vede k okamžité smrti.
Podle policie jsou motorkáři čím dál rychlejší, takže si za tragické dopravní nehody mohou v mnoha případech sami. „Bez ohledu na to, jaké bývají skutečné příčiny nehod motocyklistů, lze konstatovat, že na mnoha nehodách se podílí agresivita motorkářů,“ řekl mluvčí Policejního prezídia Roman Skřepek.

Síla mezi nohama
Jezdit podle předpisů se ale mezi drtivou většinou motocyklistů nenosí. K rychlé jízdě je svádí hlavně silná akcelerace motoru a pocit dobrodružství.
„Když si člověk koupí motorku, která má například obsah pět set kubických centimetrů, mimo město rozhodně nejede podle toho, co mu nařizuje zákon,“ přiznal se například sedmadvacetiletý Lukáš z Brna, který vlastní motocykl Honda. Příjmení nechtěl zveřejnit v novinách. Ve městě sice „netlačí na pilu“, ale hned za ním odhodí zábrany. „Na dálnici se dá jet i dvousetkilometrovou rychlostí, ale někdy je to o hubu,“ popisuje mladík hrátky se smrtí.
Policisté jsou zatím za hazardéry o krok pozadu. Od loňského roku mají sice ve svých garážích i výkonné motocykly, ale hříšníky na nich dohoní málokdy. Motorkáři mají navíc fintu, jak se bránit proti kamerám. Ohnou například registrační značku tak, aby ji záznamové zařízení nezachytilo.