Na Brno padla tma a okolo parku v brněnskéulici Za divadlem šla ve čtvrtek vpodvečer dvaapadesátiletá žena. Byla zima, foukal studený vítr a žena proto byla zachumlaná do kabátu. Vtom kní přiběhl neznámý muž a začal oběť sexuálně obtěžovat.

„Násilník knic netušící ženě přistoupil zezadu anásilím se dožadoval sexu. Jakmile dotyčný zjistil, žežena mu nebude povůli anavíc je připravena se bránit, utekl pryč,“ popsal útok mluvčí brněnských strážníků Zdeněk Novák. Strážníci, kteří na místo útoku přijeli jako první, prozkoumali okolí, ale zvrhlíka nenašli. Případem se proto zabývají policejní vyšetřovatelé.

Znásilněných žen vJihomoravském kraji ubývá. Alespoň podle policejních statistik. Zatímco vloni evidovali policisté osmatřicet znásilněných žen, letos jich bylo do konce září „jen“ dvacet. Pokles je tedy téměř o polovinu. Statistiky však neevidují ženy, které znásilnění policii neohlásily.

Oběti trpí po znásilnění poruchami

Výzkumy potvrzují, že většina obětí reaguje na znásilnění různými psychickými potížemi, které postupně odeznívají v intervalu dvou let. Část obětí je ale nucena vyhledat odbornou péči. Jen pro porovnání – ve Spojených státech amerických obnáší průměrná doba terapie znásilněných pětlet. Úzká menšina poškozených je znásilněním dokonce natolik stresována, že trpí určitým psychickým syndromem. Podle pramenů z USA se vzácně vyskytují i pokusy o sebevraždu.

Posoudit rozsah skutečné újmy na psychickém zdraví oběti není při povrchním kontaktu s obětí jednoduché. Potvrzují to i slova odborníků. „Oběti často tvrdí, že tíživou událost zvládly, že nejsou depresivní, netrpí žádnými vzpomínkami ani úzkostnými reakcemi. Ve svém okolí vystupují zdánlivě bez jakýchkoli potíží. Daří se jim to díky tomu, že změnily svůj životní styl. Přesto se neuzdravily, jenom kompletně přeorganizovaly svůj život,“ uvedla policejní psycholožka Ludmila Čírtková.

Přepadené ženy myslí na to, aby přežily

A jaká je nejčastější reakce obětí? U deliktu typu útočného sexuálního přepadení cizím mužem je bezprostřední reakce oběti vedena především potřebou zajistit si pocit bezpečí.

„Obvykle v mysli dominuje spontánní a silná motivace zaměřená na rychlý odchod na bezpečné místo. V případě zranění se často objevuje kontraproduktivní a paradoxní chování, například až úzkostlivě pečlivé prohledávání místa činu po bezcenných ztracených předmětech, jako je sponka do vlasů či knoflík. Také ustrnutí, tupé a bezcílné vyčkávání na místě činu, nekontaktnost připomínající změněný stav vědomí se může objevit stejně jako exaltované emocionální reagování,“ přiblížila Čírtková chování obětí.