Vražda v Hovoranech: Pachatel neznámý

Pomníček. Tak se v hantýrce kriminalistů říká případům, které se detektivům nepodařily objasnit. Mnohdy si s kauzou lámou hlavu i generace vyšetřovatelů.

Pachatel je neznámý a s černým svědomím žije mezi lidmi. Nejzvláštnějším „pomníčkem“ jihomoravské mordparty je vražda šedesátileté důchodkyně z Hovoran na Hodonínsku. Letos uplynulo od brutálního činu jednadvacet let.

Záhadná smrt

Před jednadvaceti lety začalo být sousedům podivné, že stará paní nevychází z domu. „V neděli večer za mým dědou přišli sousedé a řekli mu, že u ženy rámusí slepice a kachny hlady. A že ji už od pátku neviděli,“ vzpomíná jeden z obyvatelů Hovoran.

Hned vyrazil se svým otcem a dědou k domu. „Dveře byly zavřené, takže mi řekli, abych dovnitř vlezl sklepním okénkem. Protáhl jsem se, vyběhl po schodech do bytu a viděl strašnou spoušť. Všude byla krev, ale tělo jsem neviděl,“ popisuje muž dramatické chvilky jako vystřižené z detektivky. Žena ležela ubodaná v posteli. Po smrti byla několik hodin. Na místo činu proto vyjeli lidé z mordparty.

Detektivové tehdy prozkoumali každý centimetr domu. Našli však jen jediný otisk kousku dlaně na lednici. „Stopa byla krvavá, z čehož se mohlo usuzovat, že se pachatel šel po vraždě najíst. Měl hlad, otevřel lednici, vytáhl si jídlo a pak se asi opřel dlaní o dvířka, aby ji zavřel,“ přemítá detektiv Miloslav Jedlička, který vyučuje kriminalistiku na střední policejní škole.

Otisk dlaně byl pro vyšetřovatele jedinou stopou. Na daktyloskopické zkoušky šlo více než čtyři tisíce lidí. Všichni obyvatelé obce a snad každý, kdo měl k Hovoranům vztah. Ani jeden otisk však s tím z místa činu nesouhlasil.

Další stopou byl nezralý ukousnutý hrozen. Ve vinařském kraji věc neobvyklá. Na zahradě našli kriminalisté i stopy malých bot. Objeli všechny diagnostické ústavy a dětské domovy, prověřili všechny útěky chovanců, ale bez výsledku. V době vraždy žádný uprchlý chovanec do mozaiky vraždy nezapadal.

Mnohým kriminalistům nedá záhadný případ spát dodnes. „Vždycky, když slyším písničku Hovoranský potůček pěkně šumí, vzpomenu si na tu ubodanou důchodkyni. A taky na to, že jsme případ nevyřešili,“ říká kriminalista Vladimír Matoušek, který se vraždou před lety zabýval.

Možná čte tyto řádky vrah nebo svědek, který mohl vidět člověka, který ženu v Hovoranech zavraždil. „Mnozí lidé si s sebou nesou tíhu události, na kterou se snaží zapomenout, celý život,“ přiznává psycholožka Marcela Šindelářová ­Langová.