Práce měl letos výrazně více než obvykle. „Od počátku nebyl problém ani tak v tom, že by dětem chyběla technika, jako spíš v tom, že školy, potažmo ministerstvo školství, nevytvořily nějaký jednoduchý manuál, jak při dálkové výuce vůbec pracovat. Zkrátka chyběly noty,“ je přesvědčený odborník.

Zdroj: DENÍK/ArchivObraceli se na něj rodiče s tím, že nevědí, jak zapnout mikrofon či kameru. Učitelé pak, jak zabránit dětem, aby nehovořily ve chvíli, kdy nejsou tázány. „Skutečně to byl jeden velký zmatek. Především u menších dětí v prvních a druhých třídách, které ještě nejsou tak technicky zdatné. Ukázalo se ale také, že mnozí učitelé se svými vědomostmi nejsou o moc dál,“ podotýká Mazáč.

Při druhé vlně koronaviru nebyla situace o moc lepší. „Školy mají k dispozici propracované počítačové programy a platformy, které ale neumějí používat. Nehledě na to, že jejich obsluha funguje jinak na tabletech, a jinak na počítačích a mobilech,“ říká ajťák.

Z obchodů navíc během čtrnácti dní zcela vymizely notebooky v ceně to dvaceti tisíc korun. „Rodiče neměli jinou možnost, než je objednat s tím, že dodací lhůta byla pět až sedm týdnů, nebo koupit tablety. Vybrali si pochopitelně druhou možnost a mně se začaly hromadit otázky, jak nastavit kamery, jak zprovoznit zvuk, zapnout mikrofon a podobně,“ poukazuje na největší komplikace Mazáč.

Selhání techniky neřešil téměř žádná. „Nyní už jsou skoro všechna tato zařízení na velice dobré úrovni. Ale pochopitelně se stávalo, že odešel disk. Proto všem doporučuji, aby si fotky z dovolených za posledních deset let zálohovali na externí disky,“ radí odborník.

Jak na jaře, tak i nyní na podzim pomáhal školám s chystáním videokonferencí i takzvaných classroom, tedy virtuálních učeben. „Její obrovská výhoda je, že učitel tuto virtuální třídu sám může plně ovládat. Stisknutím jednoho tlačítka tak žáky sám vyvolává, může jim pustit mikrofon, i vypnout kameru, když mají třeba děti pocit, že zrovna teď musejí ukázat domácího mazlíčka,“ vyzdvihuje s úsměvem Mazáč.