V Hybernské ulici v centru Prahy bylo malé knihkupectví, které se specializovalo na knižní produkci tehdejších krajských nakladatelství. V příslušný čtvrtek, tedy v den, kdy vycházely knižní novinky, jsem hned ráno po půl osmé pod jistou záminkou odešel z práce a zamířil k uvedenému obchůdku.

Před ním už ve spořádaném šiku stálo několik zájemců a i za mnou pomalu narůstala fronta ve směru k dnešnímu Masarykovu nádraží.

Přesně v osm hodin vyšel z krámu menší podsaditý prodavač a bez dalších slov nás začal počítat. Když přišel ke mně, tak se zastavil a řekl: „Vy jste poslední Skácel, kterého mám.“

Má duše radostně zajásala na rozdíl od těch, kteří stáli za mnou. Smutní a zklamaní pomalu odcházeli.

Vítězně jsem poté vykročil se zakoupenou a novotou vonící knihou. Básník Jan Skácel se bohužel sametové revoluce nedočkal. Zemřel těsně před ní sedmého listopadu 1989.

V následujících letech vyšly posmrtně další jeho práce, ale útlá knížečka s názvem Kdo pije potmě víno, kterou jsem tenkrát zakoupil nebo vlastně vybojoval, je pro mě nejcennější Skácel, kterého ve své domácí knihovničce mám.

PAVEL KYSELÁK