Sestra Františka Jana Majerčíková, členka Společnosti dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul, vykonává službu nemocniční kaplanky v Brně od roku 2005. Se zdravotnictvím měla mnohaletou zkušenost už z dřívějška, rozšířit svoje působení v nemocnicích o pastorační rozměr pro ni ale bylo ze začátku těžké. „Do každého pokoje jsem chodila s bázní a chvěním. Člověk nikdy nevěděl, co ho za dveřmi potká, jestli mu vynadají nebo ho s nabídkou duchovního rozhovoru rovnou pošlou pryč. Mnohokrát se to i stalo. Nepříjemné situace ale často ředily ty příjemné, kdy se někdo na moji otázku chytl a pak se třeba přidali i ostatní pacienti na pokoji, když zjistili, že nejsem exot nebo blázen,” vzpomíná sestra Františka na své začátky.

Práci nemocniční kaplanky vykonává na plný úvazek v Dětské a Úrazové nemocnici a ve Fakultní nemocnici u sv. Anny. „Nejdůležitější je to nevzdat, poslouchat ty lidi, reagovat na to, co potřebují, jak se cítí. V několika případech jsme společnými rozhovory došli až ke křtu, v mnoha dalších docházíme pravidelně k úsměvu, úlevě, uklidnění tím, že je někdo přijde navštívit, myslí na ně, má o ně zájem a dokáže nabídnout i novou perspektivu,” dodává sestra Františka.

Brněnské divadlo Husa na provázku hrálo v Madridu. Na dálku
Brněnské divadlo Husa na provázku hrálo v Madridu. Na dálku

Přínos její služby dokládají i sami lékaři. „Sestra Františka neslouží jenom pacientům. Její vlídnost, moudrost, pochopení a téměř bezbřehá tolerance osvěžuje i nás, zdravotníky. Povzbuzuje nás, nenechává nás padnout únavou a pochybnostmi. A ještě navíc nám pravidelně nosí pamlsky. Jsem moc rád, že naši Františku máme,” chválí sestru MUDr. Petr Lokaj, vedoucí Konziliárního týmu podpůrného a paliativního v brněnské Dětské nemocnici.

Podobně jako ona se o pastoraci nemocných stará v diecézi dalších 16 kaplanů nebo kaplanek, které zaštiťuje Biskupství brněnské. Nejen jim, ale i kaplanům z jiných církví biskup Pavel Konzbul spolu s dalšími představiteli křesťanských církví požehnal 7. prosince při ekumenické bohoslužbě v evangelickém kostele J. A. Komenského v Brně. „Jde o velmi náročnou a zároveň velmi potřebnou službu. Kaplany a kaplanky vysíláme k lidem, kteří jsou často na pokraji sil, bojují s těžkou diagnózou a ne všech případech mají vidinu uzdravení.

Na slovíčko s Tomášem: Kvůli kalamitě nedorazili na talk show hvězdní hosté
Na slovíčko s Tomášem: Kvůli kalamitě nedorazili na talk show hvězdní hosté

Je proto o to důležitější, aby měli alespoň možnost uzdravení vnitřního. A k tomu může přispět třeba jen vlídné slovo nebo ujištění, že je má někdo rád,” vysvětluje biskup Pavel.

Služba nemocným má v katolické církvi hlubokou tradici - zakořeněna je v samotné spiritualitě některých řeholních řádů - třeba Kongregace sester Nejsvětějšího spasitele, řádu Milosrdných bratří ad. Předchůdci kaplanů začali působit jako duchovní služba v nemocnicích v USA ve 20. letech 20. století. Postupně se jejich profese začala rozvíjet a profilovat jako nezbytná součást církevní služby i zdravotnických provozů. Přestože služba existovala v Česku už dřív, významným milníkem byl až rok 2006, kdy Česká biskupská konference uzavřela s Evropskou výzkumnou radou Dohodu o duchovní péči ve zdravotnictví. Podle ní musí nemocniční kaplani dodržovat přísný Etický kodex a splňovat kvalifikační předpoklady. Každý nemocniční kaplan musí mít církevní pověření, alespoň tříletou praxi v pastorační péči, magisterské teologické vzdělání a specializovaný kaplanský kurz.