Přelétly Saharu a už jsou zpátky doma. Na stovkách míst v Česku je slyšet typické švitoření jiřiček obecných, které neodmyslitelně patří k jaru. Jako první většinou přilétají samci, kteří zabírají a hájí nejlepší místo k hnízdění. Jakmile přiletí samice, utvoří se páry, které začnou společně stavět hnízdo z bláta a slin. Staví ho na vnějších zdech budov, nejčastěji pod římsami, v okenních nikách nebo v zapuštěných lodžiích.

Jiřičky se zpravidla vrací hnízdit na stejné místo, kde se narodily. Na svá hnízdiště jsou silně vázané. Celé generace jiřiček obývají tentýž objekt po desítky let. Pokud tedy mají příležitost. Bohužel se setkáváme s tím, že někteří lidé se snaží jiřičkám v hnízdění zabránit a dokonce hnízda shazují. Tento barbarský čin je v rozporu se zákonem. Krmení mladých jiřiček a jejich vyvádění z hnízda je přitom krásná a poučná podívaná.

Pokud chce někdo jiřičkám aktivně pomoci, má příležitost. Sucho, se kterým se Česko aktuálně potýká, je pro jiřičky problém. Z vysušené hlíny hnízdo nepostaví, potřebují bláto, které bude dobře lepit. Každý z nás může jiřičkám pomoci tak, že jim na zahradě připraví nádobu s hlínou, kterou zalije vodou. Pokud jsou jiřičky v okolí, rychle zdroj bláta najdou.

Lidé se mohou zapojit do mapování míst, kde jiřičky hnízdí. Vše zaznamenají do databáze na webové stránce www.rorysi.cz. Údaje pomohou získat lepší přehled o populaci jiřiček, ale také například úředníkům při rozhodování o stavebních úpravách.


LUKÁŠ VIKTORA

Česká společnost ornitologická