Hantec je hlavně chlapský, především o babách a pivě, říkala odbornice Krčmová

Jaké bylo vaše setkání s hantecem?

Pocházím z Masarykovy čtvrti, kde hantec vůbec nebyl. Jsem ze sociální vrstvy, která s ním neměla nic společného, a navíc to u mne není celoživotní záležitost. Mně se ten hantec prostě urodil ve velmi dospělém věku. Já jsem sice dělala brněnštinu, jenže hláskosloví, tvarosloví, gramatiku. Do slovníku jsem se nepouštěla. Mně se to prostě stalo. Některé výrazy jsem potkala ve škole, protože tam chodili kluci a ti hantec používali. Třeba pucku, šolnu a laufčit. Ale nepřišlo mi to nic zvláštního. To mluvíme o čtyřicátých a padesátých letech. Na vysoké škole nebyl důvod, tam byli spolužáci z jiných měst. Ale já jsem k tomu hantecu přišla až oklikou přes Číču Jelínka.

Od šaliny po káčka. Brněnský hantec je plný zkracování

Pavel Číča Jelínek má v knize 50 odstínů hantecu také rozhovor.

Ne že bych ho znala, ale jedna moje kolegyně mě poprosila, abych se podívala na jeho práci a trochu ji jazykově „učesala“. On se ten hantec vyslovuje všelijak, ale pro tištěnou formu to musí mít nějakou grafickou podobu. Jelínek otiskoval nějaké ty kocourkoviny a věci, které vlastně vytvářela celá ta jejich parta, kolektivní díla připisovaná tu Kocourkovi, tu někomu jinému.

A na vysoké škole jste přednášela o hantecu?

Nikdy. O něm se sice dá mluvit dlouho, ale nakonec z toho vznikne pocit, že to bude, jak to znáte, hlavně legrace. Mně on jako filologický problém nepřipadá, mně připadne zajímavý jinak. Lidé očekávají, že to bude legrace, ale je to tvrdá lingvistika. Jsou tam adaptace slov a semantické okruhy, odkud ty výrazy pocházejí. Vždycky to byl jazyk nějaké sociální vrstvy, která měla určitý způsob života. Pak tam zasáhla válečná móda, identifikace nóbl chlapečků s okrajem společnosti a v sedmdesátých letech parta lidí, která hledala identitu a generační kontinualitu. Používali slova přejatá od rodičů a chytli se třeba i Nováčka (Otakar Nováček, publikace Brněnská plotna, 1929 - pozn. autora). Ten vydával ve třicátých letech časopis Hantýrka, ale skončil po čtyřech číslech, pravděpodobně pro nezájem tehdejší společnosti. Tam byly věci, které tehdy zřejmě šokovaly. Přitom převyprávění fakt se dělávalo už ve středověku. Princip, že velká látka se převypráví do podivného jazyka, není nic nového.

Hrdý sparťan s brněnskou krví. Kluky v šatně učím hantec, vypráví talent Konečný

My ve fanklubu hantecu bereme hantec jako životní postoj.

Ano, on, jako každý jazyk, vás vymezuje k určité societě a tu spojuje. Když vám někdo sahá na jazyk, je to horší, než kdyby vám sahal na čest. U toho hantecu je evidentní, že je jen pro tuhletu partu. A kdo k ní nepatří, tak mu sice sem tam něco pustí, ale nikdy ne všechno. To je opravdu základní sociální funkce všech sociolektů. Hantec je zajímavý tím, že dlouho vydržel, opravdu vyzařuje navenek a baví lidi. Má oproti jiným sociolektům výhodu, že má, byť diskutabilní, Nováčkův slovník. Je hlavně chlapský, především o babách a pivě. A především zde existují jak uživatelé, tak nositelé hantecu.

Uživatelé a nositelé?

Sociolingvistika odlišuje už dlouho rozdíl mezi nositelem nějaké podoby mluvy a jejím uživatelem. Nositel je vědomý uživatel, který posunuje podobu mluvy do nových poloh, zatímco uživatel je stejně ctihodný, ale spíš se „veze“, je součástí skupiny, aniž by tu mluvu vědomě utvářel a užíval. Nositelé jsou to „zdravé jádro“ party, zatímco uživatelů může být plno, i náhodných. A tím je podle mne jasnější i situace vaší party, do níž mohou patřit i další lidé, nadšeně se podílející na debatách, historkách. Ale nejsou to nositelé nebo nositelky.

Byla jste jazykovým poradcem pro divadelní hru My Fair Lady ze Zelňáku.

To byla dharma osudu a zároveň nesmírně zajímavá zkušenost. Líza Ďulínková patří do určité society tržiště a užívá nějakého jazyka. Pak přichází do jiného prostředí, získá společenské postavení, šaty a pak se stejně prolátne jazykem, protože ten se nedá osvojit za týden. Dá se naučit výslovnost, ale ne celý jazyk. Ale získání kultivace v ní nakonec zabije tu původní societu. Což je strašný. Byla jsem oslovena panem režisérem Mošou ze zoufalství, alespoň si to myslím, abych jim s tím pomohla. Dokonce jsem přemýšlela nad tím, jak to bylo pro ty herce a pana Junáka těžký, že on musel to, co užívá za běžných podmínek, na jevišti hrát. Ale má to, s prominutím, v hubě. A v tom je ten vtip. To ani ten Donutil tak neumí, to prostě musíte mít, tak narostlou hubu. To je jinak posazená nejen artikulace, ale snad i sanice.

KVÍZ: Hantec známý neznámý

Jaké jsou podle vás perspektivy hantecu do budoucna?

Obávám se, že hantec do veřejné komunikace, ani do parlamentu nedostanete. Vy dokonce nemůžete hantec ani úplně předat svým vlastním dětem, protože tam nastane generační přechod. Ony si vytvoří svůj, jiný, ale kontinuita bude zachována. I ti mladí budou jiní, ale, proboha, jen ať nejsou stejní jak my! To tak musí být. Kromě toho je to krásná hra, vždyť vy si hantec v podstatě pěstujete jako hru. A provokujete a provokujete. Vždyť je to hezký…

HONZA "ŽANEK" HLAVÁČEK