V Brně, nedaleko jednoho kostela, provozuji malou kavárnu. Nechci si tím dělat reklamu, tak nebudu říkat, o jakou kavárnu se jedná. Patřila mezi její oblíbené místa a my jsme ji zde viděli rádi. Dokonce bych i řekl, že ze všech denních hostů mi přirostla k srdci právě ona.
Při hurónském vstupu do kavárny všem hostům oznámila, že jsem její manžel a pár stálých přísedících stáhla o drobné a cigarety, načež si objednala 'kafe za deset'. Myšleno korun. Tím bylo myšleno, že jí rádi kafe uvaříme za režijní náklady, ale musela jej platit. Měla ráda kávu s mlékem a třemi lžičkami cukru. Od té doby máme v pokladně políčko KÁVA KVĚTA jako personální kávu.
CHCETE PŘIJÍT NA KVĚTIN POHŘEB?
Milovala Beyonce a Shakiru a Karmu. Měla ráda děti a neustále barmanky znervózňovala otázkou, zdali jsou těhotné. Občas si na toaletách barvila vlasy, jenou přišla v negližé celá mokrá, protože lovila drobné v kašně na Zelném trhu. Byla zvědavá jako opička. Vyptávala se, kde mám Klárku, jestli jsou v Maďarsku kostely a furt na něco… Zatančila nám a den byl vždycky veselejší.
Vzpomínám si, jak jí kdosi věnoval digitální fotoaparát. Fotky si dokonce ve fotolabu vyvolala a šla se pochlubit k nám do kavárny. "To je segra s děckama, děcka od kamarádky, děcka, kostel, to je Pan Ježíš, to seš ty, to si vem… To je koza…"
"Jak to koza, Květo? To je přeci kočka!" zeptal jsem se.
"To je moja kočka, budu jí říkat jak chcu." Měla kočku Kozu.
Nebo když viděla nastávající maminku, přála jí, aby se jí narodil chlapeček anebo holčička.
Smutným lidem vlídně říkala, že "… to bude dobrý…"
A velmi vtipná historka je o tom, že vždy znala především ty lidi, kteří ji občas přispěli penězi. Na zahrádce kavárny občas vysedával pan architekt Martin Hrdina. O tom věděla, že jí vždycky cigaretu a drobné dá. Jindy tam zas seděl grafik Michal Pavlík. Typově velmi podobní lidé. A taky ho stáhla o drobas a cigaretu.
Jednou však byla svědkem toho, jak sedí u jednoho stolku v jednu chvíli oba. To ji zaskočilo, chvíli nic neříkala a pak pronesla jen "Aha! Ty jsi ty!"