V pondělí 14. února jsem se dočetl v článku, „Úbytek a nezájem dětí – je český sport v krizi?“ že dnešní děti mají ke sportu dál než v dávných dobách, a že za dvanáct let může být pohled na českou výpravu na olympijských hrách, žalostný.

Trend a úbytek dětí je alarmující. Ve sportu ubývá dětí. Nehrají fotbal, tenis, nechodí na atletiku, atd. Průzkum České Unie Sportu odhalil, že se děti vyhýbají sportovním kroužkům obloukem.

Dovolím si polemizovat s autory těchto pesimistických článků. Jsem trenér atletiky 2. třídy na brněnsku (oddíl TJ Sokol Přísnotice). Za padesát let trénování mládeže jsem vždy prosazoval metodu osobního příkladu a nikdy jsem za tuto obětavou činnost nepobíral plat.

Na počátku náš oddíl čítal patnáct členů. V roce 1985 nás bylo čtyřicet čtyři. V roce 1995 čtyřicet pět. V roce 2005 čtyřicet dva. V roce 2015 sedmdesát jedna. A v roce 2018 sto tři. Počty se nám tedy neustále pomalu navyšují. Těmito čísly chci ukázat, že zájem dětí o sport neubývá.

František Němec