Historie školy
V areálu, který tvoří louky, pole a sady, nalezneme i dvě dominantní budovy. S budovou Českého pomologického ústavu je pojí modernistická architektura inspirovaná britskou a vídeňskou tvorbou. Návrh budovy má na kontě také architekt Dušan Jurkovič. Do jeho portfolia patří však i Lázeňské budovy v Luhačovicích nebo chata Libušín na Pustevnách.
Vyučování zde započalo 4. února 1901, ovšem k jejímu plnohodnotnému používání došlo až o tři roky později. Během následujících let se spolu s řediteli měnily i názvy a docházelo k úpravám budov. Škola od roku 1913 nesla název Zemský Pomologický ústav. V této době se budují skleníky a upravuje se okolní park. Během roku 1919 byla škola opět přejmenována, tentokrát na Zemský zahradnicko – ovocnářský ústav. Významným milníkem je rok 1956, kdy vzniká internát. Kromě toho také největší zahradnický komplex v republice. Pomyslný začátek konce začíná během let 1971-1977, kdy je škola spojena s učňovskou školou v Rajhradě. Posledním hřebíkem do rakve je rok 2004. Je zrušena výuka a přesunuta na SOU Rajhrad. Argumentem je nízký zájem o studium, stejně tak jako kontroverze kolem restituce pozemků školy. Jako datum úplného zániku se považuje rok 2011. V roce 2016 se v historicky a urbexově zajímavé budově otevírá po menší rekonstrukci základní škola. Východní budova chátra dál.

Poslední zvonění

Když jsem končil střední, přísahal jsem, že už do žádný školy nikdy nepůjdu. Jenže nikdy neříkej nikdy, a tak jsem se ocitl znovu na střední. Romantické představy opuštěných škol bychom zde ovšem hledali marně. Stavba je ve stavu typicky opuštěné budovy ve městě. Graffiti a pozůstatky po řádění vandalů. O tomhle místě jsem si nedělal žádný iluze. I tak jsem se nestačil divit. Všechna rozbitá okna a dveře byly opatřeny mřížemi, a tak to vypadalo, že výprava skončila sotva, než začala. Ale to bych nebyl já, abych to takhle brzo vzdal. Stopy ve sněhu, který vedly za budovu, napovídaly, že tam někde nechal tesař díru. A taky že jo. Našel jsem rozbitý okno. Vlezl jsem dovnitř do malé místnosti, která patrně sloužila jako šatna. Dvěma křídlovými dveřmi vstupuji do malé síně, kde mě čeká nemilé překvapení. Ve spodní části se nachází silná mříž, za ní hromada uskladněného nábytku a poměrně nových věcí. „To si děláš srandu ne,“ zamumlám a podezřívám majitele, že si dělá srandu z průzkumníků. Snažím se uzavřenou část obejít. Vstupuji do první malé třídy. Na tabuli se už křídou nepodepíšu, protože je zničená.

Otevírám dveře, za kterými mě čeká další nemilé překvapení. Nový batoh a nová karimatka. Vypadá to, že se zde chtěli botaniku přiučit i somráci. Místnost je navíc slepá, a tak se vracím zpátky ke skleníkům. Cestou mám nepříjemný pocit. Rozlehlé sady, pole a skleníky napovídají, že zdejší studenti měli ty nejlepší podmínky ke zkoumání rostlin a sadařství. Některé z výpěstků ze skleníků prodávali ve vlastní prodejně, do které se skrze mříže z jedné strany a zamčená vrata ze strany druhé nedalo dostat. Začínalo to vypadat, že se už do prvního patra ani nedostanu. Naštěstí ti, co navařovali mříže netušili, že by se našel blázen, kterej by tam šplhal. Ze zábradlí jsem vylezl na okenní parapet, potom překročil okno a vstoupil dovnitř. Ocitl jsem se na chodbě se schodištěm. První, co jsem uviděl, byl gauč. Bohužel kromě něho už zde nebylo co k vidění. Tedy kromě bunkru z palet a zátarasů, které tu nevytvořili somráci, ale hráči air softu. Ve třídách postavili paletové bludiště, které krásně podtrhlo atmosféru stísněnosti a pocitu, že jsem v pasti. Z původního vybavení se dochovaly jenom tabule a stolky, které jakž takž přežily. O WC radši ani nebudu mluvit. Zdi zdobily graffiti různé kvality.

Na tomhle místě bylo skoro všechno, co se na urbexu může stát. Chyběl snad už jenom příjezd ostrahy nebo policie. Největší zážitek z tohoto místa byl asi šplh tam a zpět po klouzavém parapetu v prvním patře. Skleníky jsou o něco zachovalejší než budova samotná. Vandalům zde ke štěstí stačí rozbít pár skleněných tabulek blízko budově. V létě je průzkum skleníků takřka nemožný skrz bujnou vegetaci.

Vzhledem ke stavu budovy a její pozici na výhodných pozemcích je její osud jasný. Demolice nebo přestavba na bytový dům, který z původní botanickou tradicí nebude mít nic společného. V Brně je tak jedinou vlajkovou lodí zahradnického vzdělání Mendelova univerzita se svojí zahradnickou fakultou. Založenou roku 1985.

Autorem článku je urbexer, který si říká Urbex-Joker