Je to již nějaký ten pátek, co jsme navázali spolupráci s německou organizací ASF Berlín (Aktion Sühnezeichen Friedensdienst e.V.). Výsledkem této spolupráce je zařazení zpočátku jednoho, nyní již dvou zahraničních dobrovolníků na dobu jednoho roku do našich služeb. První dobrovolník pomáhá v Centru denních služeb a na Chráněném bydlení, druhý v Odlehčovací službě. V loňském roce bylo možné získat prostřednictvím ASF pouze prvního dobrovolníka. Tím se stal Paul z německých Brém. Proto jsme zveřejnili na dobrovolnických portálech nabídku na druhé dobrovolnické místo u nás v organizaci a po dlouhém vybírání z došlých zájemců jsme vybrali Vedata Kökmena, mladého muže z Turecka. Přijel v březnu a s velikým nasazením a obětavostí se pustil do práce v Odlehčovací službě.

A jak se mu u nás líbí? Položili jsme mu  proto několik otázek.

Mohl by ses nám trochu představit?

Jmenuji se Vedat a pocházím z Istanbulu v Turecku. Narodil jsem se 15.3.1993. V současné době studuji němčinu na Antalya Akdeniz University. Předtím jsem studoval Průvodcovství na Istanbul Marmara University. Od roku 2015 jsem také překladatelem na volné noze. Mám pět sester a dva bratry. Moji rodiče stále žijí v Istanbulu a mám jednu sestru v USA, jednoho bratra a jednu sestru ve Švédsku.

Jaké jsou tvé zájmy? Co tě baví?

Jsem velký sportovní fanoušek a rád sleduji a hraji basketbal, fotbal a tenis. Miluji cestování, hraní videoher, setkávání se s přáteli.

Představielé Slavkova u Brna chtějí opravit kašnu a přidat k ní pítko.
Kašna ve Slavkově má mít po opravě pítko i mlžítko. Problém je najít zhotovitele

Čím bys chtěl jednou být?

Již pracuji jako překladatel a vždy jsem se rád učil nové jazyky. Mám také počítačové a IT dovednosti, takže bych rád zlepšil své znalosti, jako je učení nových programovacích jazyků atd.

Jak ses dostal do dobrovolnického projektu?

V roce 2018-2019 jsem začal studovat němčinu, ale pak jsem musel studium ukončit. Již 5 let pracuji na volné noze a během té doby jsem téměř nikdy neměl řádnou dovolenou. Vždy jsem se chtěl účastnit EDS (Evropská dobrovolnická služba) a když mě Charita Vyškov kontaktovala, dvakrát jsem se nerozmýšlel. Zjistil jsem si informace o ČR a domluvili jsme si schůzku přes Skype. Koordinátorka projektu Barbora a moje mentorka Jitka mi poskytly informace, které jsem potřeboval, a poté jsem kontaktoval dalšího dobrovolníka Charity Vyškov, Paula z Německa. Povyprávěl mi o Charitě Vyškov a České republice samé pěkné věci. O několik dní později jsem byl vybrán jako dobrovolník.

Můžeš nám krátce představit svou vysílající organizaci?

Moje vysílající organizace Genctur je jednou z nejstarších mládežnických organizací v Turecku. Nachází se v Istanbulu. Dozvěděl jsem se o nich už dříve. Můj blízký přítel se před několika lety účastnil EDS v České republice a poté téměř rok pracoval právě v Gencturu. Před odjezdem do ČR jsem tuto organizaci navštívil, setkali jsme se u nich v kanceláři, byli velmi nápomocní a přátelští. Jsme stále v kontaktu.

Proč sis vybral Charitu Vyškov? Co tě na našem projektovém záměru zaujalo? Co rozhodlo, že sis zvolil náš projekt?

Hned od prvního setkání jsou všichni zaměstnanci Charity velmi milí. Navíc nikdy jsem neměl takovou zkušenost - práce v sociální oblasti, a jak jsem již zmínil, chtěl jsem opustit svou zónu pohodlí, odjet a dělat něco smysluplného.

Necelý tři a půl kilometru dlouhá stezka povede od mostu u čistírny odpadních vod v ulici U Splavu až do obce Křenovice, kde naváže na stávající asfaltovou cestu.
Vznikne nová cyklostezka ze Slavkova do Křenovic. Využijí ji cyklisté i bruslaři

Jaké bylo tvé očekávání z ročního dobrovolnického pobytu v ČR?

Očekávám, že budu lepší a lépe vybavený člověk. Budu více společenský, otevřený… A já už se tak cítím.

Co bylo to první, co tě v Česku překvapilo?

Nakolik mohu soudit, je ČR lepší, než jsem čekal. Vzhledem k načasování mého příjezdu na začátek epidemie koronaviru, je vše nyní určitě jiné, než obvykle. ČR je v boji s koronavirem mnohem úspěšnější, než většina zemí. A přestože Vyškov má pouze 20 000 obyvatel, je mnohem pokročilejší než většina míst v Turecku. To mě velmi mile překvapilo.

Jak se ti líbí naše země a život v ní? V čem se liší od toho tureckého?

Ve Vyškově jsem už více jak 3 měsíce a užívám si to tady každý den. Počasí je lepší, než jsem čekal a příroda je úžasná. Vyškov je blízko mnoha zajímavých míst a je zde také hodně obchodů. Pocházím z Istanbulu, který má odhadovanou populaci 16+ milionů. Celá Česká republika má 10,6 milionu obyvatel, a proto je v mnoha ohledech mnohem pokojnější a pokročilejší, než Turecko. Kvůli koronavirové situaci jsem zatím nemohl moc prozkoumat okolí, ale nemohu se dočkat, až vyrazím!

Žít v cizí zemi je náročné zvlášť, když neznáš místní jazyk. Jak ti to jde s češtinou? Máš zde přátele?

Věděl jsem, že je český jazyk obtížný, ale je ještě obtížnější, než jsem čekal.  Nicméně díky technice se to dá zvládnout. Každý den slyším a čtu česky a je zřejmé, že se zlepšuji. Kvůli koronavirové situaci je těžké najít nové přátele, ale mám přátele z Charity, kteří jsou velmi milí. Někteří z nich neumí anglicky, ale komunikujeme s překladatelskými aplikacemi a je to pro mě a pro ně užitečné.

Novou prodejnu postaví dělníci v areálu bývalého slavkovského cukrovaru.
Po letech odkladů ve Slavkově dostavují nové obchody. Lidé se bojí husté dopravy

Je něco, co ti stále dělá problémy?

Jediným problémem jsou pro mne omezení kvůli koronaviru, ale doufám, že to brzy skončí.

Co ti toto dobrovolnictví přináší a jak tě to naplňuje?

Vždy jsem byl plachý člověk, ale chtěl jsem opustit svou zónu pohodlí. Už se cítím společenštější a otevřenější. Navíc dělám něco smysluplného, učím se nové věci, jako je čeština, procvičuji němčinu, setkávám se s odlišnou kulturou atd.

Jaký je tvůj dosavadní nejsilnější nebo nezapomenutelný zážitek?

Den poté, co jsem přiletěl do ČR, byly uzavřeny všechny hranice. Bylo to tak neskutečné. Po příjezdu jsem musel zůstat v karanténě, na to určitě nezapomenu.  Pak jsem pomáhal Michalovi z CDS sestavit 3D tiskárnu, která je tak zajímavá. A nezapomenu na první chvíle na Odlehčovací službě, kdy jsem nakrmil klienta injekční stříkačkou. A i když to bylo poprvé, co jsem něco takového udělal, řekli mi, že jsem docela dobrý.

BARBORA NĚMĆÁKOVÁ