Vzpměl jsem si na pohádku o Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku. Ti by mohli něco o tom vědět a připadně podat nějaké vysvětlení. Vyšel jsem navečer do přírody s nadějí, že některého z nich potkám a něco se od nich dovím. Slunečník za kopci ukládal svoje poslední paprsky k spánku. Měsíčníka nebylo zatím ještě vidno. Nezbylo mi nežli čekat na třetího z nich zda se někde na blízku neobjeví. Větrník na sebe k mému štěstí nedal dlouho čekat. Proháněl se po kopcích a zkoušel pružnost všeho , co se mu stavělo do cesty. Zavolal jsem na něj, že bych s ním rád hovořil. Ochotně přistál odemne na pár kroků. Řekl jsem mu, že bych se rád podíval k nim tam nahoru, jak to tam vše funguje a jak to vše organizují. Bez dlouhého rozmyšlení mi řekl: „Nasedni na má křídla vezmu tě k nám nahoru, zrovna zítra máme plenární zasedání, takže můžeš vidět jak to vše u nás probíhá. Nasedl jsem a už jsme fičeli. Druhý den ráno jsem brzy vstal, tiše jsem se vkradl do jednací síně, ukryl se za závěs a jal se pozorně naslouchat. První přišel a usadil se na své místo Vánek.

Za ním přišel Mrazík, v jeho závěsu šel déšť a sním se do sálu majestátně valila Vichřice. Poslední, které jsem v přicházejícím hloučku stačil identifikovat byl Liják a za ním s telefonem u ucha poskakoval Sníh. Za předsednický stůl usedl Tajfun a na místa mistopředsedů sedla z jedné strany Bouřka a Vedro a z druhé strany Záplava a Vánice. Bylo jich celkem kolem sedmdesáti, jednání mohlo začít.

První si vzal slovo Orkán, který hovořil o tom co se mu kde podařilo zničit. Dokonce si stěžoval, že to už není ono, že lidi se naučili hodně předvídat dopředu a upozorňovali na něj s předstihem a se stačili proti němu zabezpečit. Později nastal chaoz. Všichni prosazovali své, každý chtěl dokázat, že on je ten nejmoudřejší a nejdůležitější. Vzájemně se neustále překřikovali a dohadovali. Vytíkali co měl udělat ten a co zase onen a co vlastně neudělal nikdo a podobně. Vše zbabrané házeli jeden na druhého. Lijavci zrovna vytýkali, jak někde rozdával za úplatu a vichřice, že by měla odstoupit z funkce, že kdesi foukala na objednávku, taky zřejmě za pořádnej balik. (V ten moment jsem v duchu přemýšlel a nemohl si vzpomenout, kde že jsem už podobný chaos viděl.) Mezi tím se všichni už rozprchli, neboť jejich chaotické jednání skončilo. Jen Oblačno zůstalo v sále, pněvadž při jednání usnulo tak tvrdě, že si nevšimlo, že z jednací síně všichni odešli. Zato mě už bylo úplně jasno.

Poděkoval jsem Větrníku a spustil se po laně zpět na zem, Lidi už to vím! A hlavně těm dvěma paním, bych rád pověděl, proč to počasí tak "blbne". Věřte, nevěřte, mají tam taky demokracii.

Miroslav Čech