Za situace, kdy byli ze dne na den kvůli viru odstřižení od svých žáků a studentů, kteří se kvůli karanténě nemohou přímo účastnit výuky a zůstávají v bezpečí svých domovů, pedagogové ve výuce pokračují, i když na dálku. Rozhodně jim za to patří dík, i když se ukazuje, že na kvalitě tohoto takzvaného distančního vzdělávání je nutné zapracovat. Nemají to ale jednoduché.

Boj pedagogů s koronavirem je jiný než ten, který svádějí záchranáři. Je skrytý, zastíněný dramatickými hlášeními o vývoji aktuální situace. V první řadě je nutné říct, že to má smysl, že učitelé i v této vypjaté době učí, i když místo tříd musí využívat obývací pokoje či kuchyně svých domovů, a místo tabulí mají počítače pro elektronickou komunikaci se studenty.

Nejde jen o to, že pedagogové zadávají studentům domácí práce, které pak po vyplnění ohodnotí a popřípadě žákovi na dálku vysvětlí, kde byly chyby a co dělat lépe. Tímto přístupem studentům ukazují, že se jejich vzdělávání, tedy jejich společná práce nesmí zastavit ani v době krize.

Na jedné straně si sice nejeden student posteskne, že možná mohl mít teď více volna a úkolů zadaných učiteli na dálku by stačila jen polovina. Na straně druhé mu ale práce na nich dává jistotu, že se svět nezastavil, a že se jen změnil režim výuky.

Změnil se i pro učitele. O distančním vzdělávání a o tom, jakou by v Česku měl mít podobu, se v minulosti vedly vleklé diskuse. Pak ale přišel koronavirus, byla nařízena karanténa, lidem bylo nařízeno, aby s ohledem na vlastní bezpečnost zůstali ihned doma a učitelé byli vhozeni do vody. Okamžitě museli přejít na distanční výuku, tedy na současné vzdělávání na dálku.

Tím se změnil celý způsob komunikace mezi učitelem a žákem. Pedagog je nyní bez možnosti studentovi bezprostředně z očí do očí vysvětlit probíranou látku a téma musí velmi důsledně zapracovat do studijních podkladů pro svého žáka.

Ne vždy je to jednoduché. Kvalita těchto podkladů a úroveň nastavené komunikace učitel-student bude mít zásadní vliv na výslednou kvalitu poskytnutého vzdělání. Předávání vědomostí je nyní složitější, chce více trpělivosti.

Pedagogové vědí, že na kvalitě záleží, a přes všechna úskalí se snaží. Možná to studenti ne vždy vidí, možná to ne vždy chápou i jejich rodiče, ale pedagogové dělají, co se dá. Chyby se jistě podaří odstranit, jen je nutné komunikovat a rozvíjet interakci mezi vyučujícím a žákem.

Současnou krizi je nutné chápat jako výzvu. Pokud se ji podaří zvládnout, bude výsledkem student naučený samostatné práci, zvyklý, že vzdělávání je nekončící proces. Snad v těchto dnech dojde právě i mnoha žákům a studentům, že přímý kontakt s učitelem je jedinečný, že jej nenahradí sebelepší prezentace, nebo ani to nejkreativněji vytvořené video z přednášky.

O poslední březnové sobotě se slavil Den učitelů. Pro pedagogy, kteří se snaží své žáky na dálku vzdělávat, a především motivovat k tomu, aby si zasloužili co nejlepší hodnocení a uspěli u nejrůznějších zkoušek od maturit, přes státnice nebo přijímačky, nebyl moc veselý.

S ohledem na dále si šířící koronavirus jim totiž zatím nikdo není schopen říct, kdy se vrátí do svých tříd a poslucháren. Za svoji velkou snahu přes všechny překážky vzdělávat, si už teď zaslouží velký potlesk. A pokud by náhodou přeci jen někoho napadlo, že výuka právě teď v době pandemie nemá smysl, pak je na velkém omylu.

Postačí, aby se podíval pořádně. Uvidí, že je to také česká věda, která společně se zdravotníky bojuje s koronavirem, a to doslova bleskovým vývojem nových masek, roušek, plicních ventilací, ochranných pomůcek, výrobou dezinfekcí ale i přímým vývojem léčiv.

KAREL RAIS
emeritní rektor Vysokého učení technického v Brně