Troufám si říct, že v Brně, Jevišovicích i u nás v Hlubokých Mašůvkách je jméno Jeana Louise Raduita hraběte de Souches známější než v jeho rodném La Rochelle ve Francii. K tomu proč to tak je, se ještě vrátím. Nejprve rád hlásím, že se pan hrabě nedávno úspěšně symbolicky do svého rodiště vrátil. Jak se to stalo? Především díky veliké snaze Spolku přátel Jean-Louise Raduita de Souches, zastoupeného především jeho předsedkyní paní Janou Amadou a zastupiteli města La Rochelle. Jsou to už asi dva roky, kdy v La Rochelle namísto starých vojenských objektů postavili zcela novou, moderní obytnou čtvrť Renaissance a spojovací lávku se starým městem, nesoucí jméno právě Raduita de Souches. V nové čtvrti už se sice dávno bydlí a lávka již slouží svému účelu, ale slavnostní inaugurace po nutných odkladech kvůli pandemii, se konala až letos druhého dubna.

Byla u toho také delegace Spolku přátel J.L.R. de Souches, delegace města Brna, delegace obce Hluboké Mašůvky a jak vidíte na fotografiích, byl přítomen osobně i sám hrabě. Jen primátor města La Rochelle Jean Francois Fountaine se nemohl kvůli služební cestě zúčastnit. Přijal nás však hned druhý den v neděli, a to i přes to, že v neděli nikoho nepřijímá. Velice srdečně nás všechny přivítal, a ze setkání se samotným hrabětem byl přímo nadšený. S velikým zájmem si vyslechl propojení našich měst díky tomuto muži a nestačil se divit nad jeho osudy. Osobně nás provedl po městské radnici a seznámil nás s jejím pohnutým osudem a její nedávnou rekonstrukcí a modernizací po ničivém požáru. Spolek přátel J.L.R. de Souches dostal v upomínku mosaznou plastiku v podobě jedné z dominant La Rochelle, věže St. Nicolas, která se nachází v přístavu.

 Od nás obdržel upomínkové předměty a pozorně si vyslechl jejich souvislost s Hlubokými Mašůvkami, kde ho velmi zaujala archeologická historie a její nálezy. Za město Jevišovice přijal keramickou plaketu se znakem města a spolek mu daroval jednak perníček s vyobrazením J.L.R. de Souches, ale také mosaznou tabulku připomínající jak Jevišovice, tak i Hluboké Mašůvky a hlavně jméno lávky, na kterou bude v budoucnu připevněna. Poté primátor Fountaine vyslovil naději, že nové partnerství mezi našimi obcemi se bude stále rozvíjet a přijal pozvání k nám do České republiky.

Nakonec přišlo srdečné rozloučení a pan primátor nás vyprovodil až ven před radnici. Ještě jsme navštívili protestantské muzeum, kde jsme se dozvěděli další zajímavosti z příběhu La Rochelle. Na samotný závěr programu jsme si nechali návštěvu katolického chrámu Sv. Sauveura, kde předsedkyně kulturní komise Hlubokých Mašůvek Annička Schindlerová ruku v ruce s J.L.R. de Souches předali místní farnosti repliku Panny Marie de Foy. Tím se nám kruh pouti J.L.R. de Souche uzavřel a doufáme, že díky navázanému přátelství ho pozná více Francouzů, stejně jako naše obce. Velice děkujeme paní Janě Amadou za její vytrvalost a těšíme se jak na další spolupráci s jejich spolkem, tak třeba i na budoucí návštěvu zastupitelů La Rochelle u nás. Osobně si myslím, že mise naší delegace byla více než úspěšná.

Závěrem ještě krátce k příběhu hraběte de Souches. La Rochelle, jeho rodiště, je město  v západní Francii na pobřeží Atlantského oceánu v Biskajském zálivu. Městská a přístavní práva získalo již v roce 961. Jean Louis Raduit de Souches zde narodil 16. srpna. 1608, tedy v době, kdy v Evropě vrcholilo protestantské hnutí. V La Rochelle se během renesance rozšířil kalvinismus, a město se stalo centrem francouzského protestanství. V druhé polovině 16. století také prožívalo svá zlatá léta. Pohled na vojáky sloužící na mocných hradbách města inspiroval mladého Jeana Louise k jeho budoucí kariéře, která ho měla zavést daleko z rodného města. Na konci dvacátých let sedmnáctého století ale tehdy mladý Jean Louis ještě sbíral první vojácké zkušenosti při obraně města za obléhání královským vojskem. Události okolo obléhání v roce 1627 tvoří mimochodem velkou část pozdějších kapitol románu Alexandra Dumase Tři mušketýři. Město nakonec muselo kapitulovat, a právě tehdy odsud odešel i mladý de Souches. Nejprve do řad švédské armády a brzy poté přeběhl k rakouským Habsburkům. Jeho cesta k věhlasu vojevůdce proto začala daleko na východ od rodných břehů Atlantiku, na Moravě. Zásluhy si vydobyl při obléhání Olomouce v letech 1644 – 1645 a 14. března 1645 jej císař Ferdinand III. Jmenoval velitelem Brna. Pod jeho velením brněnská posádka čítající asi 1500 mužů, z nichž pouze třetina byli skuteční vojáci, dokázala zdánlivě nemožné, když udržela město proti 28 000 mužů generála Torstensona. Obléhání trvalo od 3.5. do 23.8. 1645. Všichni také jistě dobře známe pověst o předčasném zazvonění poledne již v 11 hodin, které mělo toto obléhání ukončit. Hned následujícího roku byl  de Souches povýšen do panského stavu a v roce 1648 se stal maršálem a velitelem císařských vojsk. Díky svým zásluhám získal za výhodnou cenu Jevišovické panství na Znojemsku, které zahrnovalo Bojanovice, Černín, Hluboké Mašůvky, Pavlice, Střelice a Únanov. Na tomto panství se ke konci života usadil.

 V roce 1680 nechal v Hlubokých Mašůvkách  blízko pramene léčivé vody na místě staré dřevěné kaple vystavět kamenný kostelík jemuž věnoval sošku Panny Marie de Foy, kterou získal na svých válečných taženích kdesi na území dnešní Belgie, a která ho měla údajně ochránit před zraněním. Hluboké Mašůvky se tak staly hojně navštěvovaným poutním místem a tato tradice trvá do dnešních dnů. Ostatky Jeana Louise Raduita hraběte de Souches byly dle jeho přání uloženy v kostele sv. Jakuba v Brně, kde se nacházejí dodnes.

Petr Grégr