„Za ten týden jsme vlastně viděli jen dvě vězení, takže je pro nás těžké hodnotit Brno,“ smál se Erik Lorré, prezident pařížské platformy nových médií Fées d´hiver. „Ale jsem nadšený, lidé tady nás přijali vřele,“ dodal vzápětí smířlivě.

Ve vizuálně atraktivních instalacích rozhodně nešlo jen o hezkou podívanou. „Musela jsem se nejdřív vrátit, rozbolela mě hlava,“ popisovala slečna Kateřina svůj první pokus projít přes první ze tří děl v Káznici. La Ligne latérale nebo-li Postranní čára byla pro mnoho návštěvníků nejzajímavější částí, pro mnohé ovšem také nejvíc nepříjemnou. V absolutní tmě chodby museli projít přes les blikajících světýlek, jejichž zvuk evokoval probíjející elektřinu. Kateřina nakonec s doprovodem prošla až do kaple a užila si klidnější část.

Levitující meteorologické balony v barokní vězeňské kapli lákaly návštěvníky k interakci, nadšení byli kromě dětí i dospělí. Přesně vyvážené a naplněné heliem se balony pomalu pohybovaly prostorem, některé ovšem nevydržely nápor zájemců. „Čtyři nakonec skončily vysoko na stropě, museli jsme je sestřelit. Naštěstí jsme měli náhradní. Ale tohle je normální, to se stává pokaždé,“ bral situaci s nadhledem autor instalace, hudebník, skladatel a zukový vývojář Florent Colautti.

Vstupní hala, hotelový bar, prostorná jídelna – vše postupně mizí v nezvané vegetaci.
Dřív zde lidé spali a nakupovali. Teď hotel a prodejnu pohltily mech a kapradí

Káznice exposition lákala k spíše osamělému meditativnímu prožívání, což nebylo možné při openingu, kdy prostory zaplavily desítky lidí. Velkorysá otvírací doba do jedenácté hodiny večer přesto umožnila intimnější chvíle. Zvlášť při instalaci 100% Green v sakristii kaple se člověk cítil jako nezvaný host v jiném světě. Speciálně vybrané druhý rostlin díky senzitivním senzorům, které zesílily jejich elektrické impulzy, vyluzovaly těžko popsatelné zvuky. Ty se měnily i díky kontaktu s návštěvníky. Atmosféru prohlubovalo magické zelené světlo a stíny prolínající se s historickými malbami na stropě. „Instalace dostaly nový rozměr, myslím, že symbióza s těmito úžasnými prostory se opravdu povedla, já jsem nadšený,“ pochvaloval si autor díla Erik Lorré.

Díky vstřícnosti vedení Muzea města Brna umístili umělci jednu z instalací Pět na druhou do kasemat hradu Špilberk. Zaměstnanci muzea sbírali podněty od návštěvníků, site specific intervence možná ukázala cestu k jednomu ze způsobů, jak inovativně využívat tyto prostory.

Pro pořadatele to byl hektický týden. Díla viděli turisté, v Káznici také účastníci Open studios a lidé z tradičního Ghettofestu, bývalá věznice v ulici Bratislavská tak zažila letos největší divácký nápor. „Před rokem jsem si vysnil, že se do Brna povede přivést umělce z Paříže a nakonec se to povedlo. Přestože ta cesta nebyla jednoduchá a do poslední chvíle jsme museli reagovat na organizační i technické výzvy. Velký dík patří partnerům v čele s městem Brnem a s lidmi z týmu Kandidatury města na Evropské hlavní město kultury BRNO 2028, kteří se nebáli do toho jít s námi,“ uzavřel pořadatel akce Hynek Skoták.