„Jak jsme vypátrali v archívech, samotná škola na Kociánce oficiálně vznikla až dva roky po vzniku Ústavu pro zmrzačelé (tak se tehdy zařízení jmenovalo). Tudíž slavíme sto let až nyní v roce 2021. Z plánovaných společenských setkání se vzhledem k současné situaci budou oslavy odehrávat především v on-line prostředí,“ říká ředitelka školy Kadlecová.

Škola na Kociánce se za uplynulých sto let velmi změnila. Dříve se celý ústav i škola věnovaly pouze dětem s tělesným postižením. V současné době významnou část žáků školy tvoří děti s poruchami autistického spektra, dále se ve škole vzdělávají také děti s více vadami nebo s mentálním postižením. Tělesně postižených dětí je asi třicet procent. V letošním jubilejním roce základní školu navštěvuje 138 dětí ve věku od tří let až do ukončení povinné školní docházky.

Všichni pedagogové ve škole jsou aprobovanými speciálními pedagogy. Škola je samozřejmě bezbariérová a s ohledem na potřeby dětí je také velmi dobře vybavená. Všichni mají k dispozici speciální nábytek, PC techniku a množství dalších skvělých pomůcek. Škola má i specifické pracovny jako např. pracovnu muzikoterapie nebo multismyslovou místnost tzv. snoezelen.

Výroční almanach připravuje Aneta Matysová, pod vedením šéfredaktorky nakladatelství BizBooks Hany Hozové. Almanach bude mít zhruba sedmdesát stran a nesoustřeďuje se pouze na historii, ale popisuje také proměnu skladby žáků i současné obtíže, které vzdělávání dětí s postižením komplikuje.

„Informace i fotografie vyhledáváme v dostupných archivních zdrojích, jako jsou výroční zprávy o fungování ústavu a také prostřednictvím rozhovorů s pamětníky a bývalými pedagogy. Archiv školy sahá až do jejich úplných začátků - do roku 1919, kdy vzniká samotný ústav, tedy dnešní Centrum Kociánka,“ řekla Aneta Matysová.

V prvních letech fungoval ústav jako provizorium, možnosti vzdělávání byly omezené a do školy zpočátku chodilo jen osm dětí. V roce 1921 už škola získala oficiální status, díky čemuž se mohla začít rozvíjet a poskytovat potřebné a kvalitní vzdělání. Postupně začala škola fungovat také v ústavní nemocnici.

„Vzhledem k charakteru archiválií je těžké hledat příběhy osobnějšího rázu. Nicméně našla jsem třeba dopis mladé dívky, která na následky onemocnění přestala chodit a zůstala upoutaná na lůžko. Všichni se k ní chovali jako k pacientovi a ona tím strádala. Neměla si s kým hrát a cítila se osamělá. Až když se dostala do ústavu, našla novou sílu bojovat s osudem a uvědomila si, že i přes své postižení se může dál vzdělávat, rozvíjet se, a dokonce i pracovat,“ řekla autorka Aneta Matyšová.

Silné jsou i příběhy z dob druhé světové války, kdy se nejen pedagogové školy, ale celý ústav aktivně zapojoval do odboje pod vedením tehdejšího ředitele a zakladatele ústavu Jana

Chlupa. Falšovaly se potravinové lístky, zamezovalo se povinným odvodům - ovoce, zelenina, ale i mléko a vajíčka, které chovanci ústavu vyprodukovali, tak mohly putovat na přilepšenou členům odboje. Zároveň na Kociánce našlo nový domov kromě chovanců zrušeného ústavu v Šumperku, také několik legionářů. V roce 1945 během bojů o Brno, které se odehrávaly právě v blízkosti ústavu, pomáhali lékaři ošetřovat raněné v ústavní nemocnici, která byla za války kvůli bezpečnosti umístěná ve sklepě jednoho z pavilonů.

K výročí vznikne film i video, které nechá zájemce nahlédnout do historie i současnosti této speciální školy. Naplánované výstavy se přesunou do venkovních prostor a pokud to situace dovolí, uskuteční se na podzim koncert Brno Gospel Choir.

ANETA KÁRNÁ