Za těch pár let, co akci pořádáme, jsme zde měli Kubánce, Egypťany, Srby, Izraelce, Řeky, Chorvaty, Bělorusy, Rusy, Skoty, Francouze, Armény, Makedonce, ovšem těmi hlavními zahraničními tahouny není nikdo jiný, než naši přátelé a „bratia Slováci“, kteří nás svými festivaly k myšlence vytvořit něco podobného u nás inspirovali. Málokdo tuší, že na Slovensku si natolik považují svých tradic, že mají zapsané dudy-gajdy společně s fujarou jako nehmotné světové kulturní dědictví UNESCO.

Všechny scenérie a místa kulturního dění Gajdefestu jsou během tří dnů volené tak, aby si každý typ návštěvníků festivalu přišel na to své. Může volit mezi večerní tancovačkou na vsi, formou velkého festivalu či komorním prostředím chrámu v klášteře Rosa Coeli. A nebo si jen prostě užít zcela neotřelou, ovšem již tradiční záležitost této akce, a to společnou jízdu vláčkem Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově s účastníky tohoto festivalu.

Novinkou letošního ročníku GajdeFestu bylo určitě další prohloubení spolupráce s obcí Ořechov a především pak Ořechovskou chasou, která doplnila další střípek do rekonstrukce mozaiky dávného příběhu a oživení této krásné a vzácné gajdošské tradice Brněnska. A to tím, že se k obnovené tradici dud a písní přidalo i několik mladých párů v nově rekonstruovaných ořechovských krojích.

Na Kraví hoře byly vystavené obří modely těles Sluneční soustavy.
Úchvatná podívaná: na Kraví hoře ohromily obří modely vesmírných těles

K nejoblíbenějším mezi účastníky této naší hudební akce patří bezesporu společná jízda vláčkem Muzea průmyslových železnic ve Zbýšově po trase Zbýšov, Sička – Babice u Rosic – Zastávka u Brna a zpět, kdy si návštěvníci i hudebníci bok po boku užijí jízdu po úzkokolejné trati v otevřených vagoncích tažených malou lokomotivou. V letošním roce to byla nově opravená parní lokomotiva typu BS80 č. 15, přezdívaná Černá královna.

Epicentrem celého festivalového klání jsou bezesporu Omice se svým velkým hřištěm, kam také přijíždí nejvíce účastníků festivalu. Program tam začíná v 15 hodin a trvá až do hluboké letní noci.

Závěrečný nedělní den se již nesl ve zcela svátečním duchu a přesunul celý festival v čase i prostoru do těch nejfantastičtějších kulis, které jsme si jen dokázali za ty roky vysnít a a kde jsme si naši dudáckou hudbu dokázali jen představit… A to mezi klášterní zdi Rosa coeli v Dolních Kounicích. Zde se bez jakéhokoli ozvučení rozezněly všechny historické nástroje od vysoké fistule dud, gajd a dunění bubnů až po zvonivé niněry a něžné tóny fujar.

Ondřej Tryhuk