Jak jsem tak letos šel, přemýšlel jsem a vzpomínal. Když jsem míjel sochu Prokopa Diviše, přemítal jsem, copak by asi tenhle badatel povídal, na to, co se dneska děje. Kousek dál u kavárny vedle uličky ke Slepičímu trhu jsem si pro změnu vzpomněl, že tam bývala pekárna a když jsme se s kamarády za svítání vraceli z Bambus baru, prodal nám pan pekař čerstvé housky z okna.  A pak jsem pokračoval až dolů k řece a kolem Louky domů. Jak říkáme my dříve narození: Motor musí pořád běžet!

Zdeněk Gajdůšek