Přátelé omlouvám se,  ale dnes nás to tak semlelo, že nic vtipného mne prostě nenapadá, ať  se snažím sebelépe. Ranní odjezd byl drobně chaotický. Museli jsme do Euromatu vyřídit odvoz materiálu, od kamarádky z LenkyDorty.cz jsem musel naložit krmivo pro koňaře, tak jsme bohužel jako první odpoledne dorazili do Hrušek. Dojeli jsme až k domům, které jsme pomáhali zachraňovat předminulý týden. K našemu zděšení zůstali jen tyto dva sousedící domy stát.

Všechny  domy kolem nich jsou již na skládce. Zbyly po nich jen ze země  trčící žluté plynové přípojky. Dům přímo vedle obývala 81 letá stařenka, která rovnou prohlásila,  že nový už stavět nebude. Je u syna a tam už asi dožije. Další domy v Hruškách byly také vyvezeny na skládku a někde už je  vidět, že se na základových deskách alespoň virtuálně pomocí  provázků rýsuje snad něčí budoucí domov. Na cestě z Hrušek jsme měli „pohovor s Policií“ na téma ztrát nářadí. Ti nám řekli, že bychom měli mít jakési potvrzení o tom, že  to je naše náčiní a nářadí. Na obci bohužel o ničem takovém nevěděli, přesto pan místostarosta  nám dal svůj kontakt a řekl, ať se s ním případně spojí. V MNV (Moravská Nová Ves) nám to potvrzení udělali taky, i když také  o ničem takovém nevěděli.

Celé odpoledne jsme tak byli oba jako opaření a přestože jsme  navozili latě od pana faráře z fary do rodiny Salajkových v Lipové  628, kteří to od něj měli slíbené, a dále Petr zkontroloval postup prací kluků z Corona Baru a poradil  jim, jak postupovat v zakončení, se kterým si nevěděli rady, jsme se  nějak nemohli oklepat z toho, co jsme tu viděli. Tady v Corona Baru se snad scházejí jedny z těch více zkoušených  osudů, přesto se ti lidé tak nějak drží nad vodou a… „přeci se z toho neposereme, hlavně, že žijeme,“ pronesl, tuším že „stréc“.

Pomáhali při odstraňování trosek v Moravské Nové Vsi a při rekonstrukci vinohradu v Mikulčicích.
Trosky domů i vinohrad. Dobrovolníci z Kroměřížska pomáhali na jihu Moravy

Pak tam přišel kamarád a s humorem říká: „Podívej na ty okna, ti se  z toho uklízení poserou, já už mám uklizeno“… Pak se dozvídáme, že mu vše uklidily bagry. Chvíli jsme zde pozorovali, jak 40 tunový Caterpillar 336F z hlučínské jednotky hasičů rozebírá kousek po kousku vedlejší stavení.Celkově třeba jen v Hruškách ke dnešnímu dni bylo srovnáno se zemí  62!!!! obydlí. Celkově je k demolici určeno ve všech postižených  obcích již přes 180 domů.

Z toho všeho je cítit tak strašná bezmoc a pomalé odkládání a  opuštění zdejších lidí. Nefunguje už skoro nic. Jídlo pro dobrovolníky je třeba v MNV v podstatě na objednání z minulého dne, takže pokud někdo přijede  pomáhat, nemusí dostat ani jídlo, i když sem pořád lidi něco posílají, tak  mezi ty, kdo by to potřebovali, se to asi nedostane. Oproti tomu v Hruškách zase dobrovolníci vaří pro dobrovolníky a tak  třeba kolem „Rybníčku“ je jídla dost. Mají tam dokonce vytištěné  menu na celý týden.

Ale přeci jsem si na jedno pozitivní z toho všeho smutku vzpomněl.  Pan místostarosta z Hrušek Babisz (čtěte Babiš, ale nepleťte s jistým  známým politikem) nás upozornil na jistého invalidního pana Horňáka,  který se navíc stará o svého také invalidního strýce. Že sice neměli dům pojištěný, ale obec se jim jakkoliv snaží pomoci.  Tam se prostě musíme jet zítra podívat a něco vyzjistit, zda-li  nebudeme moci nějak být prospěšní. Zítra se k nám má připojit Petrův bratranec a také Petrův syn. Snad  nás bude provázet síla dostaneme se o kousek dále. Dnešní den byl  velice silný, dlouhý, náročný. Cesta na tělo, zbytek na hlavu.

Štěpán Tóth