Sestra

Eva Obořilová

Má sestra je sestra

Každý den po příchodu na noční

Svůj mobil vypne a navlékne se do skafandru

Jako by měla letět na Měsíc

Anebo ještě dál

Až na Mars

 

Kristýna Horváthová leží s covidem na Klinice infekčních chorob Fakultní nemocnice Brno. Není očkovaná.
Leží v Brně s covidem: Bez lékařů už bych tady nebyla, říká neočkovaná pacientka

Pozdraví, a nikdo jí neodpoví

Pohoupá své ležící pacienty

Na vlásku

Tenkém jako pavučinka

A když tu nitku otestuje, tahá je pomalu

Hrobníkovi z lopaty

Jak tahala mě v dětství z průšvihů

Houpity houpy hou

Nad Macochou

Po laně jdou

Životy na vlásku

Co prosí o lásku

Co prosí o naději

Všichni ji uprosí, takže pak stejně rozhodne zubatá

Jak soudce v taláru

Po ránu na ÁRU

Koho si na lodičce Punkva vezme do podsvětí

A kdo jí uletí

Zpátky domů

Prozatím

Všeho do času

Fakultní nemocnice u sv. Anny
Válka s covidem: v brněnské nemocnici u svaté Anny už pomáhají vojáci

 

V zemi se voda ztrácí

A jiní s maskami dají se stezkami

Pro lásku k bližnímu

Pro naději

 

Svůj mobil zapíná

Pak sestra sestra míří ven z města

Vyspat se po noční

Zpátky domů

Aby si, než ulehne strhaná ke spánku, chytila sen letící kolem na přetrhlé pavučině

 

13.11.2021