Na plese bude legendární kapela Olympic vystupovat a aby těch podobností nebylo málo, již dávno po angažmá si Petr Janda vzpomněl, že brněnský International zná. „Byl to vlastně první opravdový hotel, ve kterém jsme jako kapela spali na začátku naší kariéry, někdy v roce 1964,“ vzpomíná frontman Olympicu a dodává: „Na ples se těšíme a budeme se snažit hrát písničky, který nějakým způsobem jsou v éteru známý. Připravíme program takový, aby si lidi s náma zazpívali.“

Slavný hit Otázky na plese určitě zazní a kdo ví, třeba se přidá i další hvězda plesu, DJ a moderátor Leoš Mareš. Petr Janda to jako nápad nevyloučil: „Možná, že bychom nějakou písničku mohli deklamovat. Leoš by ji deklamoval a já bych odpěl vždycky ten refrén. Třeba Otázky, on by mluvil: „Kolik mám ještě dní, než přijde poslední?“ a já bych zazpíval „Posečkej lásko má okamžik…“

Sám Petr Janda nedávno oslavil kulatiny, ale na svých 80 rozhodně nevypadá. I když se občas cítí nemocný nebo se mu něco nechce, má na mládí zaručený recept. „Mám dvě děti, který jsou vlastně ještě malý, je jim 10 a 13 let. A já se s nimi tak strašně raduju ze života! To si ani nedovedete představit, takže bych řekl, že ony jsou ten hlavní stimul.“

Díky dětem má zpěvák doma i spoustu zvířat, konkrétně dva psy, dvě kočky, želvu, králíka a dva papoušky. „A teď to všecko běhá a lítá, když přijdou děti ze školy, tak prostě všechno vypustí. Dnes ráno jsem si zapnul počítač a nešel mi. Nešla mi myš a klávesnice, tak jsem vlezl pod stůl, jestli teda nemám překousaný kabel od toho králíka. Takže všichni z kapely na mě křičeli ‚na smetaně udělat okamžitě‘,“ líčí Petr Janda poslední zážitek.

Co se týče práce, drží se motta, které je titulem písně i podtitulem jubilejního turné – Vlak, co nikde nestaví. Vlak je podle něj takový model rockového působení. „Víte, je strašně obtížný z toho vlaku vystoupit, protože on už se pak špatně rozjíždí,“ vysvětluje frontman a dodává: „Měli jsme za covidu před dvěma lety devět měsíců pauzu, tak já jsem opravdu myslel, že už asi znovu ten vlak nerozjedem, protože všechno se to nějak přerušilo. Mně se přestalo chtít trošku hrát a zvykl jsem si na takový to nicnedělání. Takže dokavaď ten vlak jede, tak přiložte pod kotel a jeďte dál!“