Začátkem roku 2018 Muzeum města Brna získalo do svých sbírek soubor skleněných fotografických negativů z první třetiny 20. století, nalezený na půdě domu Vlhká 19. Šťastnou náhodou objevené skleněné desky ležely desítky let skryté pod vrstvou prachu.

Autorem fotografických záběrů byl pravděpodobně některý z obyvatel domu, v němž podle sčítání z roku 1900 žilo přes 120 osob, z velké části Němců či německy hovořících Židů. Můžeme se jen dohadovat, kdo, kdy a proč ukryl negativy do odlehlého místa na půdě. Mohlo to být kvůli transportu do koncentračního tábora, narukování, poválečnému vysídlení?

Některé z fotografií mají silný nostalgicko-emocionální náboj, neboť zblízka a velmi živě zachycují tváře lidí, jež zde společně žili, a kteří v době, kdy byli na snímcích zachyceni, nic netušili o utrpení a strastech, které na mnohé z nich nepochybně čekaly. „Nevšední se tato výstava stává také proto, že určitá míra poškození „zubem času“ dává vystaveným fotografiím zvláštní půvab. Působivost snímků je umocněna tím, že nejde o klasické portrétní fotografie pořizované v té době zpravidla v typizovaném prostředí fotoateliérů,“ vysvětluje ředitel Muzea města Brna Zbyněk Šolc. Tento „poklad z půdy“ zvětšený na velkoformátové panely s minimální retuší a s citem pro zachování časových stop na něm tvoří jádro první části výstavy.

Druhým oprášeným pokladem ve výstavě jsou fotografie a dokumenty z pozůstalosti rodiny Otty Kohna, která v roce 1938 při obsazení pohraničí opustila Teplice a usadila se v Brně. Zde se Kohnovi snažili získat domovské právo a marně se pokoušeli o vystěhování do Šanghaje. Tyto předměty se svého objevení také dočkaly až po několika desetiletích, neboť byly nalezeny roku 2015 na půdě domu v ulici Antonína Slavíka 4.

Jedno z kouzel fotografie spočívá v tom, že dává pozorovateli možnost vzpomenout na chvíle, které dávno či nedávno minuly. „Na některých starých snímcích jsou zachyceni lidé, které už nikdo nepoznává, a přesto může být tato iluze zastaveného času ještě silnější…“ uzavírá Šolc.

Výstava potrvá do 31. března příštího roku.

Barbora Kachlířová