Místo odjezdu do Rokytnice jsem tedy v televizi sledoval jak postupuje voda. Například v Olomouci se začala voda zvedat v noci ze 7. na 8. července 1997. Dá se říct, že právě 8. 7. zde začaly povodně, v Přerově byly pod vodou 7. 7. 1997 asi dvě třetiny města. Proud vody byl v Přerově tak silný, že zaparkovaný kloubový autobus odnesla voda cca 200 metrů po proudu. V Kroměříži začaly záplavy 10. 7. 1997, kdy skončily se mi bohužel nepodařilo zjistit.

6. července 1997 byl ve Zlíně zatopen podjezd, v nočních hodinách dokonce areál DSZO na Podvesné. Díky včasnému zásahu pracovníků se podařilo vyvézt vozidla z areálu na vyvýšená místa (ulice Štefaníkova a park Pod sportovní halou). Podařilo se tak zabránit tomu, že vozidla nebyla poškozena a nebyl narušen ranní výjezd.

Následující dny byla trolejbusová doprava linek 2, 4, 8 a 9 kvůli neprůjezdné vozovce pod podjezdem nahrazena autobusy, které jezdily po objízdných trasách. Při povodních byl zatopen také kostelecký most a doprava linek 34, 35 a 36 byla vedena po objízdné trase na Fryšták. Vzhledem k tomu, že ale voda neustále stoupala, byl provoz na těchto linkách kvůli zaplavené cestě do Fryštáku nakonec také přerušen.

Linka 56 musela být kvůli vodě na Pasekách krácena. To nemělo podstatný vliv na provoz MHD ve městě. Ve čtvrtek 10. 7. 1997 přestaly autobusy linky 55 zajíždět na točnu Štěrkoviště a postupně byl provoz na této lince omezován. Na žádost MU Otrokovice bylo vypraveno pět autobusů na zajištění evakuace obyvatel ze zatopených oblastí. Při evakuaci dopravu koordinovali dispečeři DSZO a autobusy byly přistavovány podle požadavků MU.

Výborně se při ní osvědčily vysílačky DSZO, bez kterých by se prakticky nedala evakuace koordinovat. V dalších dnech byla zajišťována přeprava evakuovaných občanů z míst náhradního ubytování do Otrokovic a zpět. To trvalo prakticky do konce měsíce srpna 1997. Pokud fungovala ve městě MHD, tak město žilo - nepadlo před vodním živlem na kolena.

Když si na tyto záplavy vzpomenu, nemohu se ubránit dojmu, že nejen hasiči, záchranáři, vojáci, ale i všichni pracovníci, kteří zajišťovali provoz MHD, jsou hrdinové. Jak je u nás ale bohužel zvykem, na některé se již zapomnělo.

Na závěr si ještě dovolím přidat ještě jednu vzpomínku. Tentokrát ještě o několik let starší. V červenci 1972 mi bylo krásných 17 let a užíval jsem si prázdniny před nástupem do druhého ročníku v učení. Vzpomínám si, že tehdy bylo poměrně sucho. V neděli 23. července ale začalo konečně pršet a pršelo celý týden. V noci z pátku 29. července 1972 na sobotu přišla silná průtrž mračen. Podmáčená zem nestačila již vodu pojmout a začaly bleskové záplavy. K večeru voda začala opadat. Občas si na tyto dny vzpomenu. Zažil jsem je tehdy ve své rodné Rokytnici. Pak jsem měl ale už jiné starosti, oženil jsem se a čekalo mě stěhování na jižní Moravu. Tenkrát mě nenapadlo, že za 25 roků příjdou záplavy, které budou mnohem horší, voda zaplaví asi třetinu území České republiky a 50 lidí přijde o to nejcennější co člověk má. O svůj život.