Josef Kolář a jeho firma dodává mléko do jihlavské mlékárny a do českobudějovické Madety, vepřové, drůbež i ryby putují z velké části ke spotřebitelům na český stůl.

S manažerskými dovednostmi se člověk nerodí, ale získává je. Kde jste se naučil vést lidi, spravovat majetek a rozvíjet zemědělskou společnost?

Do zemědělství jsem se narodil a vždy jsem k němu měl blízko. Už při škole jsem pracoval v zemědělském podniku Zemspol Dešná. Na Mendelově univerzitě jsem vystudoval zaměření na ochranu rostlin a po promoci jsem nastoupil do podniku. A tady mi začala škola manažerských dovedností. Měl jsem štěstí na šéfa, který mi dal příležitost se naučit manažerským dovednostem. Dostal jsem pravomoci, ale i zodpovědnost. Bylo to tvrdé, ale dodnes z toho těžím.

Postupem let jste vybudoval rozsáhlou podnikatelskou skupinu v zemědělství s působením na Vysočině, jižní Moravě i jižních Čechách, a dokonce na Slovensku. Kde to vůbec začalo? A byly to vaše plány?

Zemědělství nebylo tenkrát tak zajímavý obor, ani ekonomické výsledky nebyly moc dobré. Stalo se to, že jsem od svého šéfa podnik odkoupil. Ostatní zemědělská družstva řešila generační obměnu, a protože jsem byl známý svým pozitivním vztahem k rostlinné i živočišné výrobě, tak se na mě obracely v situacích, kdy hledali nástupce, nebo vůbec řešili, jak s podnikáním dál. Věřili mi, že jejich krávy nepošlu na jatka a nebudu pěstovat jenom tržní komodity. Nabízené zemědělské podniky jsem od nich koupil. Peníze nikdy nebyly, ale vždy jsem to nějak zvládnul. Z mého vlastnictví 13 ha, které jsem měl od rodičů, se mi daří hospodařit na 22 000 ha půdy. Chováme 3 200 dojnic, 2 400 prasnic, přes 830 000 drůbeže. Na 800 ha rybníků produkujeme kapry, pstruhy, štiky, sumce, candáty. Hospodaříme na 350 ha lesních pozemků a spravujeme 120 ha vinohradů.

S jakými překážkami jste se po cestě potýkal? A co musíte překonávat i dnes, abyste udržel a rozvíjel produkci zemědělských komodit pro české spotřebitele?

V první řadě to byly finance, protože jsme nic neprivatizovali, ale na vše jsme museli vydělat. Nebo si půjčit a pak to splatit. Potýkáme se stejně jako další podniky s pravidly zemědělské politiky. V současné době k tomu přibyl velký úkol – a to je navrácení povědomí obyvatel venkova k tomu, že zemědělství je součástí naší krajiny. Jako zemědělci jsme v tomto zaspali a nyní se při investičních záměrech, jako je třeba stavba nových moderních zemědělských provozů, potýkáme s nevolí občanů.

Když se ohlédnete zpět, na co jste ve svém podnikání pyšný?

Podnikat v zemědělství není jednoduché. I když si to mnozí myslí. Jsem hrdý na to, že jsme udrželi živočišnou výrobu, protože jsem přesvědčený, že vyváženost rostlinné a živočišné výroby je potřeba. A také jsem pyšný na to, že máme ve firmě spoustu šikovných mladých lidí, kteří mají díky firmě zázemí a vrací to tím, že plní své slovo a rozvíjí to, na čem společně pracujeme.

Jaké má podle vás české zemědělství budoucnost?

Takové, jak je bude vnímat a potřebovat česká společnost. Zemědělci utvářejí krajinu, pečují o půdu, produkují zdravé, kvalitní potraviny pro nasycení českých spotřebitelů. Uvědomme si, že pokud se potraviny nebudou dovážet přes půl světa, přispějeme tím k omezení uhlíkové stopy. V zemědělství pracujeme s moderními technologiemi a snažíme se jít s dobou. Dáváme práci lidem, která je na rozdíl od současné krize v automotive jistá, protože krávy i prasata potřebují krmit denně.

Čím se v životě i v podnikání řídíte?

Člověk musí být slušný a čestný. Nechci, aby to vyznělo jako klišé. Řídím se tím celý život. Když se objeví občas nějaké veřejné útoky, tak je pak člověk snáší lépe, protože sám před sebou mám srovnané, že jsem nikoho nepodrazil a choval se vždy čestně.

Eva Fruhwirtová