Rodinný titul není až tak zcela přesný, protože paní Eliška byla jeho pokrevní tetou a pravou matkou Vladimíra byla její sestra. Ta ale zemřela v době, kdy Vladimír byl ještě velmi malý a žil dál se svým otcem. Ten měl jít na opakovanou náročnou operaci, a tak došlo k dohodě s jeho švagrovou Eliškou Junkovou, že si pětiletého Vladimíra převezme do své péče. 

Vladimír měl příjmení Pospíšil. Eliška jej adoptovala za svého syna a od té doby byl jmenován jako Junek. Sám Vladimír svoji tetu bral i nazýval doživotně svou matkou.

V roce 1894 se narodil v Dolní Čermné Čeněk Junek, budoucí závodník a manžel Elišky Junkové. Na základě svých pracovních výsledků v Pražské úvěrní bance byl pověřen založením a vedením nové filiálky v hanácké metropoli Olomouc. To byl Čeňkův osudový krok, neboť právě zde se seznámil se svou budoucí manželkou, tehdejší Alžbětou Pospíšilovou. 

Po splnění úkolu odchází do Brna, aby zde založil novou pobočku, kam si vzal i mladičkou Alžbětu, která hovořila čtyřmi jazyky. K její zálibě patřila hra na klavír, kterou následně studovala v Brně na konzervatoři v dnešním Besedním domě, jejímž ředitelem byl sám maestro Leoš Janáček.

Setkání veteránů Veterán Bus Kříž v Telnici.
Krása vznikla z náhody. Veterány nestárnou a hosté u nich v Telnici mládnou

Po svatbě s Čeňkem Junkem změnila Alžběta nejen své příjmení, ale i jméno, protože souznělo s jejím oslovováním v cizině Elizabet, na počeštělé Eliška. S paní Eliškou jsem se znal osobně, kdy k nám do Brna jezdila na Masarykův okruh na automobilové závody, a to ještě na původní klasický okruh, a posléze na nově zbudovaný automotodrom, a jako komentátor pro publikum jsem měl tu čest s ní udělat rozhovor do místního rozhlasu.

Paní Eliška závodila na značce Bugatti v letech 1924 až 1928 a závodní činnosti zanechala v den, kdy se její manžel, tvůrce Elišky závodnice, stal první obětí na německém okruhu Nürburgring, přezdívaném Zelené peklo. První dáma československého motoristického sportu zemřela v roce 1993 ve věku 93 roků a stala se  nesmrtelnou legendou automobilového závodního sportu. V roce 2016 jí bylo uděleno čestné občanství Prahy 1, které přebíral syn Vladimír. Ten udržoval její památku prostřednictvím různých interview a publikací na téma života a závodění jeho matky Elišky.

Pan Vladimír Junek pracoval v leteckém oboru a na ministerstvu dopravy. Opakovaně navštěvoval brněnský závodní okruh a živě se zajímal o současné dění a motoristický sport. Do svých 83 roků byl velice aktivní a na dotaz v této době, jak se má, mně jednou odpověděl: „Do teď to šlo, ale po třiaosmdesáti je to už dřina…" Žil v Praze-Kobylisích a letní období trávil na chalupě v jižních Čechách ve Vráži. Tam dne 19. srpna 2022 ve věku 87 roků opustil tento svět.

Čest jeho památce.

Jiří V. Řezáč