Kliknutím zvětšíteZavolejte babi a dědovi – s tímto apelem oslovila nezisková organizace Metaculture před necelým měsícem tisíce uživatelů Facebooku. Malý chlapec naléhá v animovaném videoklipu na ostatní kluky a holky, aby volali svým babičkám a dědečkům tak často, jak jen to jde.
„Potřebují to jako sůl – teď, když se nemůžeme navštěvovat. Rodičové, prosím, nainstalujte babičkám a dědečkům aplikaci, abychom se mohli při telefonátu také vidět. Nezapomeňte jim prosím nosit nákupy, léky a poštu. Tím vším budeme pečovat nejen o jejich zdraví, ale i duši,“ apeluje spolek.
Náročné začátky
Jeho předseda Daniel Dvořák s manželkou a dvěma malými dcerami volá rodičům zhruba dvakrát týdně. „S maminkou se spojujeme přes Messenger. Sice je jí teprve kolem šedesátky, ale zautomatizovat postup při videohovoru pro ni bylo celkem náročné. Ladili jsme to asi dva týdny,“ podělil se Dvořák o svou zkušenost.
Jeho matka patří kvůli zdravotním potížím do rizikové skupiny. Proto byla od vypuknutí epidemie do konce dubna v pracovní neschopnosti a zároveň se raději nestýkala s dětmi ani vnoučaty. Fyzické kontakty s nimi obnovuje od května.
Instalace na dálku
„Voláme třikrát týdně, a to přes Skype a druhé babičce přes Messenger. Instalace na dálku nebyla jednoduchá, ale vyšlo to. Výsledek je neskutečný,“ svěřil se v komentářích pod videovýzvou uživatel Roman Balík.
Moderní komunikační technologie byly v uplynulých týdnech důležitým pomocníkem i pro rodinu Heleny Mrázkové.
„S manželem žijeme a pracujeme v Praze, hodně času ale trávíme na Českomoravské vysočině, kde žije moje devadesátiletá maminka. Po vyhlášení karantény jsme se tam de facto přesunuli, abychom byli matce nablízku. Kvůli její bezpečnosti jsme se až donedávna nestýkali s rodinami mých dětí. Několikrát týdně jsme se s nimi spojili přes Skype, který jsme nejdříve museli v pevném počítači na venkově nainstalovat,“ sdělila Helena, jejíž matka prý neměla potřebu být u každého hovoru s vnoučaty a pravnoučaty.
„Podstatné je pro ni to, aby o nich měla informace. Aby věděla, že jsou v pořádku. A to platí obecně ve vztahu ke vnějšímu světu. Máma je stále v izolaci. To má samozřejmě dopad na psychiku a informace jí dodávají bezpečnější pocit,“ dodala.
„Světlo na konci tunelu“ je vidět už i v domovech pro seniory, kde mají být návštěvy příbuzných po dlouhém zákazu znovu umožněny od konce května.
Kampaň na nákup tabletů
Alespoň trochu zmírnit vleklé odloučení klientů se snaží mnozí dobrovolníci a iniciativy. Třeba studenti Katedry produkce FAMU vybrali přes sto tisíc korun v rámci crowdfundingové kampaně na nákup patnácti tabletů, které v nejbližších dnech dostane Domov pro seniory Elišky Purkyňové v Praze 6.
„Jako v každém podobném zařízení část klientů ovládání moderní komunikační techniky zvládá a část nikoliv. Já sám mám v tomto domově babičku. Je už jí také kolem devadesáti a má problémy s pamětí. Doteď je zvyklá s námi telefonovat. O videohovory s ní se určitě pokusíme, byť výsledek je nejistý,“ prohlásil Kryštof David, jeden z organizátorů studentské sbírky.
Úkol navíc
O systémovější podporu videokontaktů mezi klienty pobytových služeb a jejich rodinami se intenzivně snaží i Asociace poskytovatelů sociálních služeb. Podle krizové interventky Petry Michalové v tomto ohledu zaspal stát.
„Po uzavření domovů se jejich personál ocitl ve velmi složité situaci. Většina klientů nemá nebo neovládá chytrý telefon a internet, a i když už odněkud dostanou erární tablety, tak potřebují při spojení s rodinou asistenci. Pro pečovatele či sociální pracovníky to znamená úkol navíc a podpory shora se dosud nedočkali,“ upozornila Michalová, podle které je pro seniory v izolaci videohovor přínosnější než klasický telefonát.
„Sociální izolaci prohlubuje též nošení roušek, přes které nejsou vidět výrazy tváře včetně úsměvů. Při videohovoru mohou klienti po delší době vidět někomu do tváře a s blízkými kromě rozmluvy na chvíli sdílet jejich aktivity, jako jsou dětské hry či společné stolování,“ dodala.
Vyležel jsem to, vzpomíná senior
Senioři žijící samostatně nebo s rodinami jsou v postoji k pandemii svobodnější. Třeba třiadevadesátiletý Stanislav Hlava, který byl za 2. světové války nuceně nasazený, sám nedávno prodělal nemoc covid-19, ale na výročí porážky nacismu už slavil svátek s početným příbuzenstvem.
„V bytě žiji s jedním ze synů a chytli jsme to oba. Já jsem ležel jeden den a jednu noc. Pokašlával jsem a pociťoval zimnici. Jakmile jsem to ale vyležel, tak už mně nebylo nic,“ svěřil se pamětník, jehož příběh zaznamenal spolek Post Bellum pro projekt Paměť národa.
11
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
