Kliknutím zvětšíteKvůli předčasnému narození a nemoci plic musel v nemocnici zůstat několik měsíců. Jenže tam zůstává i nyní. Pro bezmála ročního chlapce se sice už našla náhradní rodina, která by se o něj postarala i se zdravotním hendikepem, úředníci jsou ale zatím proti.
Příběh, který na sociálních sítích zveřejnila spisovatelka a bloggerka Petra Jirglová, v posledních týdnech dojal i rozlítil zároveň takřka celý tuzemský internet. Lidé nabízejí pomoc a zároveň se podivují na zkostnatělostí systému právní ochrany dětí. Celá kauza přitom vyšla najevo náhodou.
Své snažení popisuje podrobně Petra Jirglová na svém blogu.
Jirglová chlapce poznala, když na dětské oddělení jedné pražské nemocnice přišla na návštěvu. Stav, ve kterém se chlapeček nacházel, ji přiměl k tomu, že se o něj na vlastní pěst začala v nemocnici starat. Čtyři měsíce pak podle svého vyprávění sleduje zdravotnický personál, který chlapci nedá víc než musí a sleduje jeho opakované převážení z nemocnic z Prahy do Ústeckého kraje a zpět.
A sleduje také nezdárný vývoj dítěte. „Je na úrovni tříměsíčního miminka. V osmi měsících neuměl sám držet hlavičku, neuměl a nechtěl jíst, nikdo ho to nenaučil. Proto mu zavedli trubičku z bříška do žaludku a dle mých informací ji má doteď. Nechodí, jen leží. Když jsem se v nemocnici ptala, zda by mohl dostat chlapeček nějakou extra péči, rehabilitaci, aby začal jíst jinak, než jen tekutou stravu trubičkou do nosu, sestra mě odpálkovala, že na to není čas,“ vzpomíná Jirglová.
Dítě zůstává nadále v nemocnici
Z obavy o to, že dítě zůstane v nemocnici dál, bez další péče navíc, začala Petra Jirglová aktivně jednat s biologickou babičkou chlapce. Ta ji na počátku dala souhlas k návštěvám vnuka a také s pěstouny souhlasí. Biologická babička se totiž sama stará o tři další opuštěné sourozence chlapce, péči o čtvrté vnouče proto sociální odbor vystavil červenou. „Kontaktovala jsem hned paní z aliance pěstounů. Vysvětlila jsem jí celou situaci a požádala, zda může v celé situaci nějak pomoci. Během několika málo dní se nám podařilo zjistit, kde jsou volní přechodní pěstouni a dokonce najít jednu paní, bývalou zdravotní sestru, která by si chlapečka vzala. Měla jsem pocit, že máme vyhráno,“ popisuje Jirglová.
Sociální odbor její snahu nakonec nevyužil. „Možné pěstounce se neozvali. Naše komunikace dospěla do bodu, kdy mi oznámili, že se mnou už nic probírat nemohou, že to matka dítěte zakázala,“ říká Jirglová.
Proč dítě, pro které se možní pěstouni našli, zůstává nadále v nemocnici a putuje mezi špitály v Praze a Ústeckém kraji, není úplně jasné. Deník požádal o vyjádření Ústecký kraj, který celou záležitost řešil. Úřednici se ale odvolávají na zdravotní stav a diagnózu dítěte, kterou kromě lékařů nikdo nezná. „V případě nejasného zdravotního stavu dítěte se vyčkává na vyjádření lékařů, neboť při zprostředkování náhradní rodinné péče se hledí na možnosti a schopnosti náhradních rodičů zajistit specifické potřeby dítěte,“ reagovala mluvčí Ústeckého kraje Magdalena Fraňková.
Příběh bezprizorního chlapečka přitom nemusí být ojedinělý. I proto, že tuzemský systém umisťování dětí do rodin je podle odborníků v některých případech poměrně zkostnatělý. Neumí reagovat na atypické případy, jako je například tento. „Přechodní pěstouni musí do své péče přijmout dítě, které jim nabídne krajský úřad či OSPOD. Ze zákona si ale nemohou dítě vyhledávat sami, či domlouvat jeho převzetí,“ vysvětluje Bohumila Krejčíková, předsedkyně Aliance náhradních rodin ČR.
Podobnou zkušenost získali i další lidé
Podobná pravidla platí i pro pěstouny dlouhodobé, byť s drobnou odchylkou. „Dlouhodobý pěstoun, který o takovém dítěti ví a krajský úřad odmítne součinnost při svěření dítěte do jeho péče, se může na rozdíl od přechodných pěstounů obrátit přímo na soud a podat návrh na svěření dítěte do své péče. Bohužel se následně setkáváme s případy, kdy je takový dlouhodobý pěstoun postihován za pomoc dítěti, bývá obviněn z nezákonného zprostředkování a hrozí mu sankce ve výši padesáti tisíc korun od krajského úřadu,“ doplňuje Krejčíková.
Částečné zlepšení by mohla přinést novela zákona, která od ledna zakazuje umisťování nejmenších dětí do ústavní péče. „Je to velmi důležitý krok, na který Česká republika čekala desítky let. Pevně věříme, že pomůže těm nejmenším a nejzranitelnějším trávit čas v rodinné péči a ne v ústavních postýlkách,“ dodává Krejčíková.
Na malých dětech se ústav podepíše, říká předsedkyně
Umisťování dětí z porodnic a kojeneckých ústavů do rodin bývá často zdlouhavý proces. Přestože v něm chtějí sociální pracovníci dostát všem svým povinnostem a dítě svěřit do péče prověřeným lidem, často to přináší i negativa, kterou odnáší hlavně děti. Zkušenosti pěstounů popisuje Bohumila Krejčíková, předseda Aliance náhradních rodin ČR.
Bohumila KrejčíkováSetkala se někdy vaše organizace s případem, že se pro dítě našla vhodná rodina, přesto dal stát přednost ústavní péči?
Ano, zrovna nedávno jsme řešili případ roční holčičky, která byla svěřena odvolacím soudem do ústavního zařízení. Ze dne na den jí musela přechodná pěstounka předat do dětského centra. Holčička v něm strávila dlouhých deset dní než se ji podařilo dostat zpět k přechodné pěstounce. Od té doby trpí holčička úzkostnými stavy.
Z jakých důvodů je stát v těchto případech odmítavý?
Systém náhradní rodinné péče je v České republice velmi zkostnatělý, nepružný.
Konečné zamítavé stanovisko dělá OSPOD?
Není to vždy jen o OSPODech. Máme případy, kdy je OSPOD velmi vstřícný, bohužel problém se objeví většinou na straně krajských úřadů.
Liší se nějak jejich postup s ohledem na věk dítěte? Dá se říci, že například u kojenci jsou do náhradních rodin umisťováni méně, než třeba předškoláci?
Úřední postup není ovlivněn věkem dítěte. Zde spíše hrají roli možnosti žadatelů o pěstounskou péči. Přechodný pěstoun by měl přijmout děti jakéhokoli věku, pokud to jeho rodinná situace umožňuje.
Dlouhodobý pěstoun má možnost více specifikovat dítě, které je schopný do své péče přijmout a to hlavně v závislosti na věku dětí, které v rodině již vyrůstají, na jejich specifikách, na bytové možnosti žadatelů o pěstounskou péči. Například bezbariérovost bydlení v případě přijetí nechodícího dítěte s handicapem a podobně.
Jaké jsou zkušenosti pěstounů s dětmi, které strávily delší dobu v ústavní péči. Zanechala na nich nějaké následky?
Je všeobecně známo, že ústavní péče zanechává vážné následky obzvláště na psychickém vývoji nejmenších dětí. Rozvíjí se u nich citová deprivace, bývají opožděné ve vývoji. S následky ústavní deprivace se děti potýkají značnou část svého života.
V lednu vstoupí v platnost novela, která zakazuje umisťování nejmenších dětí do ústavní péče….
Což je velmi důležitý krok, na který Česká republika čekala desítky let. Pevně věříme, že pomůže těm nejmenším a nejzranitelnějším trávit čas v rodinné péči a ne v ústavních postýlkách.
12
1
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
