Okresní i Krajský soud v Liberci v minulosti rozhodly o tom, že byl muž hospitalizován nezákonně. Zimovčák nyní požaduje po Krajské nemocnici Liberec (KNL) náhradu škody ve výši necelých 168 tisíc korun plus úroky. Ta se vyplacení odškodného brání. „Byl jsem odvlečený, když jsem ráno snídal. Chci, aby se to už neopakovalo a nikdo nemusel prožít to co já,“ řekl Deníku Rudolf Zimovčák. Žalovat nemocnici se rozhodl po tom, co soud potvrdil, že k jeho nedobrovolné hospitalizaci na oddělení psychiatrie KNL nedošlo na základě „zákonných důvodů.“ „Soud rozhodl jednoznačně. Jde jen o náhradu škody, která vznikla v souvislosti se soudními a právními náklady,“ vysvětlil Zimovčák.

K celému konfliktu prý podle něj došlo, protože se chtěl rozvést. „Dnes už bývalá manželka nechtěla. Sama mi řekla, že má známého na psychiatrii a že mě tam dostane. Když jsem se pak ptal lékařky, proč jsem tady, řekla mi: Manželka se vás bojí,“ uvedl Zimovčák.

Podle KNL byl Zimovčák na oddělení psychiatrie převezen rychlou záchrannou službou za asistence police z důvodu „stupňující se poruchy chování s verbální agresivitou vůči rodině“. Ve výjezdovém protokolu z 3. ledna 2018 je zaznamenána anamnéza: „Bludy, slovně ohrožuje rodinu, není náhled na situaci, verbálně agresivní“. Diagnóza pak zní: Paranoidní schizofrenie – dekompenzace stavu. Právě na základě těchto informací byl Zimovčák hospitalizován na psychiatrii bez svého souhlasu.

Podle ošetřujících lékařů totiž byly naplněny podmínky, které stanovuje zákon k nedobrovolné hospitalizaci. Přičemž hlavní podmínkou je to, že pacient ohrožuje sebe nebo své okolí a toto ohrožení je bezprostřední a nelze ho odvrátit jiným, méně přísným řešením. Proto nemocnice v souladu se zákonem po prvních dnech hospitalizace požádala soud, aby ji v žádosti o další trvání nedobrovolné hospitalizace vyhověl.

Rodinný konflikt

Problémem je ale fakt, že anamnéza a diagnóza uvedená ve výjezdovém protokolu je založená na informacích, které lékařce konající službu při zásahu poskytli členové rodiny. S těmi byl Zimovčák v té době v konfliktu. Tyto informace se pak opakovaly v dalších lékařských a soudních dokumentech a na jejich základě pak soud rozhodl o nedobrovolné hospitalizaci, která trvala měsíc.

Přitom další lékařka, která psala ambulantní zprávu o vyšetření po přijetí k hospitalizaci, do ní uvedla, že Rudolf Zimovčák je „v dobrém kontaktu, spolupracuje, je upravený, zcela klidný a bez poruch chování“. Lékařka pak dále napsala, že nevidí halucinatorní chování ani poruchy vnímání. Na závěr zprávy pak dodala, že byl pacient přijat k akutní hospitalizaci, a to navzdory tomu, že zjevně i dle jejího popisu stavu Zimovčáka nebyly zákonné podmínky takového postupu naplněny.

Manželka v den zásahu uvedla, že s ní manžel 14 dní nekomunikuje a zavírá se v pokoji. „Jeho bludy se mu nedají vyvrátit, je přesvědčený, že veškeré příbuzenstvo napomáhá manželce k nevěře. Situace trvá asi tři roky, fyzicky byl manžel agresivní pouze jedenkrát, to před ním stihla utéct, nadával ji „ty ku..o, ty dě..o,“ píše se v soudním protokolu.

Synové pak komentovali situaci tak, že „udělali asi nejtěžší rozhodnutí jejich životů, když nechali tátu převézt, jinak by zničil matku i celou rodinu. Fyzicky nikoho nenapadá, ale neustále kontaktuje různé příbuzné, matce i jim vyhrožuje, zaplétá se do svých výmyslů“. Podle dostupných informací bylo hlavním zdrojem konfliktů neustále obviňování manželky z nevěry. Soudem určený psychiatr, který Zimovčáka vyšetřoval 5 měsíců po hospitalizaci v nemocnici, uvedl, že byl u něj zjištěn „žárlivecký blud“ trvající několik let. „V důsledku tohoto bludu vyvolává v partnerském soužití konflikty a mnohdy své jednání tomuto bludu podřizuje. Nelze však z tohoto stavu vyvodit, že by byl bezprostředně nebezpečný sobě nebo svému okolí,“ napsal v posudku znalec Jaroslav Tržický.

Nesplněné podmínky 

K tomuto názoru se nakonec přiklonily i soudy. Okresní i krajský soud rozhodl, že v případě Rudolfa Zimovčáka nebyly splněny důvody pro jeho nedobrovolnou hospitalizaci. Soudy tak ve svém usnesení potvrdily, že institut nedobrovolné hospitalizace lze využít jen výjimečně poté, co je důsledně zhodnoceno splnění zákonných podmínek. V případě Zimovčáka se tak dle soudu nestalo.

„Náš klient to nechtěl nechat být. Už první rozsudek, který konstatoval, že on nikdy neměl být vzatý a držený na psychiatrii, byl pro něj určitou satisfakcí. Zároveň ale chce, aby získal nějakou kompenzaci ve formě náhrady škody. Měsíc nemohl vykonávat práci, přišel o nasmlouvané zakázky a v jeho okolí panují předsudky, které se ve společnosti s pobytem v na psychiatrii pojí. Nedobrovolná hospitalizace ho připravila i o další možnosti, nejen pracovní, ale také sociální. Tuto újmu je potřeba kompenzovat,“ řekl Deníku právní zástupce Zimovčáka David Hejzlar z Advokátní kanceláře KODAP legal s.r.o. Ta jménem svého klienta po Krajské nemocnici v Liberci požaduje náhradu škody ve výši 167 115 korun. Žalobu o náhradu škody odeslali k Okresnímu soudu v Liberci. Ten bude ve sporu o náhradu škody rozhodovat, pokud se obě strany nedohodnou na mimosoudním řešení.

Krajská nemocnice Liberec na dotazy Deníku odpověděla, že zásadně nekomentuje zdravotní stav svých konkrétních pacientů. „Ani v tomto případě to nemůžeme udělat, protože bychom se zpronevěřili dodržování zásady mlčenlivosti a ochrany zájmů našich pacient,“ napsal mluvčí KNL Václav Řičář. Dodal, že až padne rozsudek ve věci případného odškodnění, nemocnice ho bude respektovat.