Dřív se tady vyráběly skleněné komponenty. Teď se v opuštěné hale společnosti Preciosa rozpíná stroj, který každou sekundu vyplivne ochrannou roušku. Ne jen tak ledajakou. Svými vlastnostmi nahradí respirátor nejvyšší účinnosti, na rozdíl od něj se v ní však dá dýchat.

Ochrana před viry či spórami plísní je u nových nanoroušek téměř stoprocentní (99,9%). Jsou lehké a díky vysoké prodyšnosti nezpůsobují vyrážky ani jiné potíže. Jejich výrobu spustila v nevyužité hale turnovské Preiosy firma CUBO Investments během pouhých pěti týdnů. „Byla to pro nás výzva,“ řekl investor a jednatel firmy Antonín Kostka.

Během dvou měsíců nechal ve strojní firmě SKU ve Dvoře Králové zkonstruovat speciální výrobní linku s kapacitou až 150 tisíc kusů roušek denně. Zatím ji obsluhují zaměstnanci Preciosy, která kvůli koronaviru omezila výrobu a provoz. Do budoucna jich linka zaměstná necelou dvacítku, obsluha se bude střídat v třísměnném provozu. Ohlas je značný. „Dodávat chceme do Japonska, Koreje, USA či Rakouska. Zájem projevilo i Německo, Velká Británie či Itálie. Už teď máme zakázky na půl roku dopředu,“ vypočítal Kostka.

Absolutní přednost by ale podle něj měla Česká republika. Při kapacitě linky by to neměl být problém. Už brzy by se roušky měly objevit i v maloobchodě, cena jedné je 47,19 koruny včetně DPH.

Hlavně soběstačnost

Prvním odběratelem je Liberecký kraj, který si objednal 1,5 milionu roušek za 70,7 milionu korun. „Výrobu samotnou jsme finančně nepodpořili, ale zavázali jsme se k odběru tohoto množství,“ uvedl hejtman Martin Půta. Podle něj je rozjezd výroby nanoroušek takto vysoké kvality prvním krokem k nezávislosti České republiky na Číně. „Pevně věřím, že český stát přejde od dodávek čínských roušek, které jsou mnohem dražší a navíc v pochybné kvalitě, k podpoře tuzemských výrobců,“ zadoufal hejtman.

Upozornil i na to, že třeba stejně účinné respirátory nakupoval kraj v době největší krize v ceně sto korun za kus. „Pevně proto doufám, že zde výroba zůstane i pro případ, že by se podobná situace vrátila,“ dodal hejtman, který tak stejně jako EU volá po nezávislosti na třetích zemích a co největší koncentraci zdravotnického materiálu zpět do Evropy.

V nejbližších dnech proto dostane českou nanoroušku z Liberecka nejen každý z hejtmanů, ale i členové vlády. Aby pochopili, že Česko může mít pokrytou vlastní výrobu kvalitních ochranných roušek nejvyšší kvality bez překupníků, přemrštěných cen a falešných certifikátů.

Česko v první linii

Liberecké nanoroušky jsou stoprocentně českou produkcí. Počínaje výrobní linkou, kterou v rekordním čase sestavily šikovné české ruce a kterou obsluhují místní. Tuzemští jsou i dodavatelé veškerého materiálu. Třeba gumičky, které jednorázovou roušku drží za ušima, jsou z Hrádku nad Nisou, drátky na upevnění k nosu zase ze Zlína.

Tím nejdůležitějším a zásadním je ale samotný materiál. Ten začala v těchto dnech vyrábět v liberecké průmyslové zóně firma Nano Medical, dceřiná společnost českého výrobce prádla Triola. Duší celého projektu je její jednatelka, respektovaná výzkumná pracovnice Marcela Munzarová, která se vývojem filtračních materiálů na bázi nanovláken zabývá deset let. Před čtyřmi lety pak firma Triola založila odnož, která se měla zabývat právě výrobou specifického zdravotnického materiálu. „Současná krize to ale urychlila,“ shrnula Munzarová.

Kapacita vysoce hodnotného materiálu je 13 tisíc metrů čtverečních denně. To je objem, z něhož se dá vyrobit kolem 50 tisíc roušek. Rozhodně ale nepůjde o dočasnou záležitost. Lehoučké prodyšné roušky by i v budoucnu mohly sloužit zdravotníkům, například při operacích. Pokud na ně české zdravotnictví se zadluženou budoucností ovšem bude mít.

Linka je navíc univerzální, pokud bude dostatek zásob nanomateriálu pro roušky, může plynule přejít třeba na výrobu speciálních náplastí.

Liberec si Nano Medical nevybral náhodou. „V regionu jsou mnohé firmy z řad našich dodavatelů, vysoká koncentrace inovativních firem a navíc výborné spojení na letiště Praha a Drážďany, což je klíčové pro naše zahraniční zákazníky,“ vysvětlila Marcela Munzarová.

Zájem o materiál projevilo kromě turnovského výrobce už i zahraničí. Kromě Itálie a Německa i Slovensko, USA a Kanada. Výrobu zajistí tři desítky zaměstnanců. „Sáhli jsme po lidech, kteří kvůli koronaviru přišli o práci,“ zdůraznila Munzarová.

Klíčová spolupráce

Tím hlavním a zásadním důvodem spojnice mezi firmou a Libercem je ale spolupráce na výzkumných projektech s Technickou univerzitou. Kolébkou nanovlákna. Podle Munzarové by vysoce účinných nanoroušek nebylo bez průlomového patentu profesora Oldřicha Jirsáka z liberecké univerzity. Ten spočívá ve výrobě vlákna tisíckrát jemnějšího než vlas metodou elektrostatického zvlákňování střídavým elektrickým proudem.

Právě mikroskopické složení vlákna dokáže vytvořit textilii, která propouští vzduch, ale nikoli mikroskopické částečky virů či plísní. „Bez profesora Jirsáka by tohle všechno nebylo,“ ukázala Munzarová na rozlehlou halu s výrobní linkou, kde se z chemického roztoku zhmotňuje materiál na zázračné roušky. „To je nesporné,“ dodala.

Právě liberecká univerzita začala hned v prvních dnech epidemie vyrábět nanomateriál v laboratorních podmínkách a doslova na koleně. Stroj na výrobu nanovlákna, který byl tou dobou v testování, zprovoznili tamní inženýři přes víkend a z materiálu začali dobrovolníci z řad univerzitních pracovníků pod vedením profesora Davida Lukáše šít první nanoroušky. Díky tomu se stal Liberecký kraj částečně samostatný a nezávislý na dodávkách státu z předražených čínských zásilek.

Později převzaly výrobu nanofiltrů společnosti Elmarco a DryLoc s kapacitou sto tisíc kusů denně. Distribuce se ujal kraj. Ten také na základě spotřeby spočítal, že zmíněný nákup 1,5 milionu nanoroušek by v případě potřeby mohl pokrýt spotřebu nejméně na půl roku. 

Nouzový stav v Libereckém kraji
Liberecký kraj distribuoval od 16. března do 7. května celkem 106 680 kusů nanoroušek, 1 522 650 kusů nanofiltrů, 240 112 kusů respirátorů třídy FFP2 a 10 945 kusů respirátorů třídy FFP3.