Kliknutím zvětšítePlastové
Jsou levné, lehké a velmi praktické, zvlášť pokud mají opravdu kvalitní zavírání. Mezi třemi nejpoužívanějšími materiály mají ovšem nejkratší životnost. Dalším problém pak může představovat samotný materiál. Právě k výrobě podobných plastových obalů (nejen krabiček, ale také lahví a řady dalších) se často používají bisfenoly, nejčastěji bisfenol A, označovaný zkratkou BPA, ale také BPS nebo BPFA. Výzkumy přitom prokázaly, že jde o látky ovlivňující endokrinní systém, které mohou velmi vážně poškozovat zdraví. Bisfenoly se do potravin neuvolňují okamžitě a také ne ve všech případech.
Tuto pravděpodobnost ovšem zvyšujeme, pokud materiál zahříváme – což se právě s krabičkami děje poměrně často. Řešením je včas krabičky vyměnit, nebo ještě lépe kupovat takové, které nesou označení bez BPA, BPS anebo BPFA. Kvůli sloučeninám, o jejichž zdravotní závadnosti se možná zatím neví, je ale jistější plastové krabičky v každém případě včas nahrazovat a také v nich jídlo neohřívat.
Čištění: Většina plastových krabiček je vhodná k mytí v myčce nádobí, vždy je ale lepší tuto informaci ověřit (typický znak bývá vyražený na dně krabičky). Pokud si nejsme jistí, je lepší mýt krabičku ručně, příliš vysoká teplota by totiž způsobila nejen křehnutí materiálu, ale také by se z něj mohly začít uvolňovat nebezpečné látky.
Kdy je čas zbavit se jich: Kdykoli je krabička mechanicky poškozená, zabarvená nebo zdeformovaná. V prvním případě zkrátka proto, že neudrží jídlo uvnitř, a navíc by se do skladovaných potravin mohly dostat drobné úlomky z už vytvořené praskliny. V druhých dvou proto, že materiál viditelně degraduje a můžou se z něj začít uvolňovat bisfenoly nebo jiné zdraví nebezpečné látky.
Nerezové
Asi si ještě pamatujeme hliníkové krabice, v nichž jsme kdysi vozívali zásobu řízků a buchet na výlet. V posledních letech podobné kousky zase stoupají v oblibě. Jsou lehké, ekologické a na rozdíl od plastových krabiček zdravotně nezávadné. Jejich jasnou nevýhodou je, že není vidět dovnitř, navíc v nich nemůžeme ohřívat jídlo v mikrovlnce a některé se také nedají mýt v myčce. Na druhou stranu ale nenasakují barvu ani vůni jídla, takže po umytí je jedno, jestli jsme uvnitř uchovávali francouzské sýry a teď plánujeme schovat kus koláče. Navíc jsou lehké, často se dají velmi dobře uzavřít a při správné péči vynikají poměrně dlouhou životností. Nevýhodou může být cena, ovšem vyvažuje ji velmi dlouhá životnost a také dobrá recyklovatelnost.
Čištění: Vždy bychom se měli řídit pokyny výrobce. Pokud udává, že je možné nádobu čistit v myčce, neměl by to být problém, ale po umytí bychom ji měli nechat opravdu dobře vyschnout (rezavění v tomto případě nehrozí, ale jistota je jistota). Pokud si kupujeme krabičky, které se nemohou mýt v myčce, měli bychom si ohlídat, aby měly co nejméně záhybů a prolisů a dobře se čistily i při ručním mytí.
Kdy je čas zbavit se jich: V případě nerezových krabiček není odpověď úplně snadná. Časem se mohou poškrábat a trochu potlouct, to ale není důvod je vyhazovat, protože škrábance nemají na funkci vliv. Nevadí ani deformace, protože je můžeme stále používat ne zcela dokonale zavřené v ledničce nebo jinde doma, případně si v nich nosit jídlo, které se nevysype nebo nevyteče. Kovové nádoby tedy můžeme vyhodit, až když se opravdu zničí, ale je dost pravděpodobné, že je zdědí i naše děti.
Skleněné
Nevýhody jsou jasné – váha a také relativní křehkost. Na druhou stranu je ale vyvažují stejně jasné výhody. Snadná péče (s klidem je můžeme strčit do myčky), dlouhá životnost a absolutně jistá zdravotní nezávadnost. Sklo se delším používáním nezabarví, a protože jsou krabičky vyrobené z velmi odolného skla, nemusíme se obávat ani rozbití. Některé typy navíc bývají opatřené ochranným pogumováním v rozích, na hranách, nebo dokonce po celém obvodu krabičky. Skleněné krabičky bývají také dražší, cenu ale vynahradí dlouhá doba používání, navíc je nemusíme nahrazovat všechny najednou, ale pořídit si pokaždé jen jednu nebo třeba menší sadu. Obecně se ale hodí spíš k domácímu uskladnění než k přenášení jídla například do práce.
Čištění: Záleží většinou spíš na víčku než na samotné krabičce. Tu můžeme po každém použití bez obav dát do myčky. Víčka ovšem bývají z jiných materiálů – nejčastěji plastová, případně dřevěná nebo kovová. Čistit bychom je měli podle doporučení výrobce, ale například v krabičkách s dřevěnými víčky neskladujeme zeleninové omáčky, které je snadněji zabarví, pod kovová víčka zase nedáváme to, co rádo oxiduje, případně krabičku naplníme jen do dvou třetin, aby se potravina nedostala do kontaktu s víčkem.
Kdy je čas zbavit se jich: Obecné doporučení je, kdykoli sklo praskne. Mohly by se totiž odštipovat další malé kousky a skončit v potravinách. Záleží ale také na tom, zda je prasklina skrz nebo jen odštípnutý kousek na vnější straně, kde přesně je a zda krabičku nosíme každý den do práce, nebo stojí pouze v lednici či na lince. Nepoškozené krabičky ale můžeme používat, no… Dokud se nepoškodí.
Bez obalu nejen do krabiček
Nakupování do vlastních přinesených obalů nabízí čím dál víc obchodů, a zdaleka ne jen těch specializovaných, umožňují ho i některé supermarkety. Během opatření souvisejících s covidem sice některé obchody nakupování do vlastního omezily, dnes se k němu už ale zase vracejí. Proč si ostatně brát na ovoce a zeleninu mikrotenové sáčky, které pak doma vyhodíme, když si ho můžeme naskládat do úhledných pytlíčků z textilie podobné záclonovině. Můžeme si je ušít, objednat na internetu, ale taky koupit třeba v Kauflandu nebo Lidlu přímo v oddělení zeleniny.
Pečivo se zase skvěle balí do velkých voskovaných ubrousků nebo plátěných pytlíků, v nichž ho můžeme rovnou skladovat. A do obchodu se nemusíme bát vyrazit ani s klasickými krabičkami, ať budou z jakéhokoli materiálu – když u řezníka nebo v lahůdkách, stejně jako u pultu váženého zboží, poprosíme, aby nám nákup nabrali do nich, málokde odmítnou. A leckde navíc i podobnou snahu pochválí
42
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
